Kouzlo časů minulých: 
Vůně bramborové natě

Kouzlo časů minulých:
Vůně bramborové natě

16. 9. 2014

Krajina, kterou projíždím dnes už nepostřehnutelnou k hranici na Slovensko se pomalu chystá spolu se zapadajícím sluncem k nočnímu odpočinku. Políčka, schoulená v kopcovitém terénu lákají k pohledu a hlavou mně víří vzpomínky na podzimní čas v době, kdy jsem ještě chodil se slabikářem v podpaží do první třídy obecné školy. Za zatáčkou u silnice se na jednom políčku objevil obraz, který tyto vzpomínky umocnil. Z ohníčku stoupal dým a závany větru na kratičkou chviličku jej zavály až k mému nosu. Ucítil jsem vůni bramborové natě a neodolal. Zastavil jsem u silnice kousek od bramborového políčka a hltal známou vůni plnými doušky.

Brambory. Na Moravě zemáky, na Valašsku zemňáky, na Ostravsku kobzole. Která plodina má tolik pojmenování? A to jsem ještě nevyčerpal mnohé krajové názvy. Když vzpomenu na dobu mého dětství a ve vzpomínkách se vrátím do maminčiny kuchyně ráno, v poledne i večer, vidím na stole vždy hrnec uvařených brambor. Někdy ve slupce, jindy oškrabané a připravené k dalšímu zpracování. Možností bylo nepočítaně. Ke snídani byly třeba osúšky, připravené z brambor a mouky, uhnětené do malých bochánků a upečených v troubě dozlatova. Jindy voněl ráno v kuchyni česnek, kterým byly natřeny bramborové placky, dnešní bramboráky. Ty jsem miloval a miluji dodnes. Zapíjely se černou kávou, uvařenou z Melty a Cikorky. Tuto pochoutku si dopřávám dodnes i když složení kávy je trošku jiné.

Pro oběd skýtaly brambory spoustu možností. Třeba knedlíky s uzeným nebo jen tak nakrájené a smíchané s povidly. Krásně osmažené na sádle spolu s vajíčky chutnaly skvěle. Byly ovšem tvrdé a ne nadarmo se jim říkalo dělbuchy. Bramboračka se vším všudy co do ní patří, zejména čerstvými nebo sušenými houbami a po ní brambory, upečené v troubě s kusem vepřového bůčku, to už byl sváteční oběd. A večeře? No přece brambory uvařené nebo upečené se solí a česnekem a k nim hrnek mléka z večerního dojení u sousedů. A když se vyjímečně stalo, že na kredenci hrnec s bramborami chyběl, byly uvařené brambory určitě v komoře, kde chládly po uvaření pro prase. Ani jimi jsme my děti nepohrdly i když byly malé, nakrojené nebo se strupy. V jídelníčku brambory tenkrát překonal pouze chleba.

Na podzim se děti těšily právě na sklizeň brambor. Na pole vyjel pluh, tažený koněm, kterého dirigoval hospodář. Radlice pluhu řádek brambor vyorala a obrátila tak, že žlutý pás vyoraných brambor přímo lákal ke sběru. Každé rodina měla spoustu dětí, ty se pustily s chutí do práce. Ty nejmenší, třeba pětileté, sbíraly suchou nať a nosili ji na hromadu. Vůbec nevadil jejich nízký věk a nikoho ani nenapadlo uvažovat, že je to zneužívání dětské práce. Právě naopak. Všichni ctili přísloví, že co se v mládí naučíš, v stáří jako najdeš. Z vyorané hlíny vyskakovaly myši, jejichž pelíšky byly zničeny a hospodář s bravurou, získanou letitou zkušeností, zabíjel práskáním biče jednu za druhou.

Když k večeru vypřáhl koně z pluhu a skončil sběr, vrhly se děti k nachystané hromadě natě a čekaly, kdy si hospodář zapálí čibuk a s úsměvem zapálí i nať. Oheň se rozhořel a plápolal na všechny strany. Odvážnější kluci jej přeskakovali, chráněni tlustými, i když krátkými kalhotami. Děvčata přihlížela a k podobným kouskům se vzhledem ke svým krátkým sukýnkám, pod kterými neměla obyčejně už nic, nepřipojila. Po půlhodince došlo na první ochutnávku. Nejstarší z chlapců vyšťáral z popela jednu bramboru, znalecky ji posoudil a zmáčkl v prstech. Pokud se nebránila stisku, rozpukla se jako rozkvétající růžička a zavoněla tou typickou bramborovou vůní, bylo hotovo. Každý nastavil dlaň a do ní mu vložil horkou bramboru, kterou obdarovaný přehazoval z ruky do ruky aby vychládla. Občas došlo k rozepři o velikost a propečení přidělené brambory. Ty nejlepší byly do černa popálené a zuhelnatělá část chrupala mezi zuby jako burské oříšky.

Brambory za chvíli zmizely v dětských bříškách a s houstnoucí tmou se děti vytrácely směrem k domovu, kde na ně čekalo pokárání, že už dávno měly být doma a hrnek mléka na zapití bramborové pochoutky. Vesnice se pomalu ukládala k spánku. Já pokračoval v cestě a v mysli mně vytanula nabídka od jednoho beskydského hotelu, který mne v minulých dnech přesvědčoval, abych přijal pozvání na zářijový víkend, kde na programu je mimo jiné i opékání brambor v ohni z bramborové natě. Neuvěřitelné! 

Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
Krásný výlet, s vůní pečených brambor a také chutí kávy melty, do vzpomínek.Na obojí ráda vzpomenu a káva melta,ta opravdová,která se musí převařit a zcedit,mě provází celý život.Až teď jsem ji pro větší pohodlí začala kupovat v pytlících.S mlékem je výborná k večeři i ke snídani. Brambory mám ráda ve všech úpravách,nejčastěji na loupačku s máslem a kyškou.Když je čerstvý kopr,tak si v něm každé sousto řádně "olepím".
Hana Čadová
Krásná vzpomínka. V mládí jsem jezdívala k babičce, která vařila pro slepice staré brambory a my vnoučata jsme je pěkně ujídaly a moc nám chutnaly. V zaměstnání se pravidelně jezdilo sbírat brambory.
Zuzana Pivcová
Moje maminka milovala ze všeho nejvíce vařené brambory na loupačku s máslem a s tvarohem. Bramborové placky z vařených brambor nám babička pekla na plotně, mazala je rozehřátým máslem a sypala cukrem. V dětství jsme bydleli na náměstí, takže k zemědělské práci jsme se soukromě nedostali. Zato se třídou jsme chodili sbírat brambory od asi 6. třídy až po vysokou školu. Někdy to bylo hodně tvrdé, zvláště zima, déšť, těžké koše, které já jsem nebyla schopná zvednout na valník.
Milada Salajková
Erteple.
Lidmila Nejedlá
Zavzpomínala jsem si s Vámi, pane Jaroslave. Hezky a věrně popsané.
Pavla Vítková
Ta vůně se line z vašich řádků. Hezká vzpomínka!
Jana Šenbergerová
Moc hezká vzpomínka na časy minulé. I když jsme nikdy neměli pole, něco jsem se nasbírala brambor na bramborových brigádách a najedla brambor pečených v popelu. I mně se s podzimními vůněmi vrací vzpomínky na vůni pálené bramborové natě.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.