V roce 1998 schválil americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv infliximab jako první biologicky aktivní látku, kterou lze užít při léčbě Crohnovy nemoci. Začala éra cílené terapie zánětlivých onemocnění střev. Nabízí nové možnosti a další šance pacientům, u nichž dosavadní dostupná léčba byla neúčinná nebo přestala fungovat. I přes tato pozitiva zůstává stále mnoho nezodpovězeného.
Informovanost je důležitá
Nejčastějšími otázkami jsou ty, za jakých podmínek lze léky použít, pro jaké pacienty se hodí a kdy je jejich užití nejpřínosnější. Nabízíme tedy odpovědi na to, co mnoha lidem s touto léčbou leží v hlavě.
Co se považuje za největší spor v užití cílené léčby?
Účinnost a bezpečnost. Kombinace užití této terapie a klasických léků může být spojena s většími riziky pro pacienta. To je důležité nemocnému zdůraznit a vysvětlit. Dále je to cena. Kdyby léčba klesla na řádově stokoruny měsíčně, otázky týkající se bezpečnosti by rovněž nebyly tak přísně diskutovány, neboť je to nejúčinnější metoda řešení středně těžkých a těžkých forem onemocnění.
Může být tento typ terapie použit jako tzv. první volba?
Není to zvykem. Rozhodnutí pro brzké nasazení cílené léčby se odvíjí od prognózy pacienta a rizikových faktorů. Mezi ně patří značný rozsah onemocnění v mladém věku, přítomnost obstrukcí, píštělí nebo vředů a kouření cigaret.
Když se jednou s cílenou léčbou začne, lze s ní přestat? A u kterých pacientů to je zvažováno?
Jednoznačně u těch, kteří nedostatečně odpovídají na terapii nebo u nichž se objeví vedlejší účinky. Nejobtížnější bývá rozhodnutí, zda přerušit léčbu, když se již podařilo onemocnění stabilizovat. Stane-li se to, je nutné převést pacienta na jiný účinný typ terapie. Je zde ovšem vždy riziko, že nemoc znovu vzplane. Epizodické užívání biologik může mít za následek snížení odpovědi na léčbu, proto se doporučuje pokračovat s ní i u pacientů, u nichž se podařilo onemocnění dostat pod kontrolu.
Jsou nějaké překážky, které rovnou znemožní tuto terapii zahájit?
Infekční onemocnění, jako například žloutenka nebo tuberkulóza – všichni pacienti jsou proto před zahájením léčby testováni na infekce. Rovněž je třeba zvážit nasazení terapie u onkologických pacientů, zde je nutná konzultace s ošetřujícím onkologem. Z nádorů se považují za kontraindikaci v zahájení biologické léčby nádory krve a melanom.
U kterých pacientů se používá kombinovaná léčba?
Většinou u všech, hlavně v prvním roce cílené terapie. Výjimkou jsou samozřejmě ti, kteří netolerují imunosupresiva, a mladí muži, u nichž je vyšší riziko výskytu vzniku T-lymfomu. Zhruba po roce se dá uvažovat o vysazení imunosupresiv, pokud pacient biologickou léčbu dobře snáší, a pokračovat jen v této.
A co lidé, kteří jsou po chirurgickém zákroku na střevě? Je možné cílenou léčbu zahájit u všech?
V žádném případě. Záleží to na rizikových faktorech pro návrat onemocnění. Většinou se po chirurgickém zákroku pacienti endoskopicky několik měsíců sledují a k léčbě se přistupuje až při prvních výskytech návratu onemocnění.
Více informací najdete zde.