Žrouti popcornu aneb Proč
zase dlouho nepůjdu do kina

18. 9. 2014

Autor: Redakce

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Vávrová 17.9.2014 16:31

:-) Včera o stejném "kulturním" zážitku psala kamarádka. Jak já se těším, až skončí rekonstrukce našeho krásného kina Máj (projekt. ing. arch Hubáček), tam snad tohle ještě nehrozí. Jo, a ten film chci také určitě vidět.

Jana Šenbergerová 17.9.2014 16:20

Moc ráda jsem chodila do kina, protože jsem měla ráda atmosféru, kdy 2oo lidí tají dech (Postřižiny) nebo dokonce tleská skvělé scéně (Sexmise). Teď máme mnohem krásnější a modernější kino, ale stolky plné různých pochutin a kino plné "králíků" mi také vadí. O zbytečné hlučnosti nemluvě, a to jsem už také poněkud nahluchlá. Na vámi uvedený film bych si ale zašla ráda.

Hana Čadová 17.9.2014 15:55

Pane Horáčku, vím o čem píšete! Také nemám ráda, když vstoupím do sálu kina a cítím vůni popcornu. Zážitek s popcornem, telefonování, srkání coca-coly, komentování filmu jsem také zažila! Ještě se mě zdá, že zvuk je hodně hlasitý!

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá