Sedím si v koutečku,
chci slyšet Turádio,
na klíně houpám svoji kočičku,
vlastně je prý to on.
My říkáme mu Matýsek.
Než zazní znělky tón
do chlupů kočičích
šeptám svá vyznání
těch mých snů holčičích.
Strašně si vymýšlím,
Matýsek naslouchá, nemuká,
občas jen ocáskem zacuká
a ať mu šeptám cokoliv,
všechno mi schválí, dovolí,
nanejvýš mňoukne mňam.
Vy lidé dospělí,
když vám cos pošeptám,
vždycky mi řeknete nikoliv.
On tiše naslouchá,
v klíně se mi válí,
ať smyslím, co smyslím,
všechno mi schválí.
Proto můj kocourek
teď na mě všechno ví,
nikomu na celém světě,
ani v tom jeho kočičím,
nikdy nic nepoví.