Taxistory: Zachránci
Ilustrační foto: pixabay.com

Taxistory: Zachránci

19. 5. 2016

Sedmdesátá léta. Velmi studený březen, sobotní večer. To bývá dost zájemců o taxík a dnes je sychravo, trochu jako v listopadu. Na Hanspaulce mě staví starší pán s krabicí v náruči. Ráda zastavuji, ani jsem nevěřila, že tady v devět večer ještě někoho potkám.

Pán usedá a ptá se, jestli ho zavezu do veterinární nemocnice za Prahou, až někde v Jesenici. Veze těžce nemocnou kočičku. A protože pro děti a zvířata mám slabost, hned souhlasím. Neví přesně, kde to je, ale kamarád veterinář mu poradil, kam se má obrátit. Jedeme přes celou Prahu, já se trochu vyptávala a pán ochotně vyprávěl: "Kočička je nalezenec, včera večer jsme ji našli na zahradě. Vypadala docela zuboženě, a tak jsme ji se ženou vzali domů a nakrmili. Dnes ráno se nám zdála nemocná, zašli jsme za sousedem veterinářem. Ten zjistil, že kočka je několik dní po porodu, proto je tak vysílená, a možná má někde koťata. A také nám řekl, kdyby začala krvácet, musí okamžitě do nemocnice na operaci. Vrátili jsme se domů, kočičce udělali pelíšek v krabici a šli obcházet sousedy a zahrady, jestli nenajdeme opuštěná koťátka, ale nikdo nenašel. Kočka spala celý den, žena se na ni chodila dívat a najednou uviděla, že kočka má pod sebou loužičku úplně černé krve. A tak jedu, manželka telefonicky zjistila, kam mám jet, a dokonce nás tam očekávají."

Po příjezdu do veterinární nemocnice kočku odevzdal lékařce s dotazem, za jak dlouho si má pro ni přijet. Paní doktorka odpověděla, že déle než dvě hodiny to trvat nebude, ať si počkáme. Pán se dost bezradně na mě podíval, hned jsem nabídla, že samozřejmě počkám a to čekání nebudu účtovat. Byl mi vděčný, na jedné sestřičce vyprosil pro nás dvě kávy, a tak jsme čekali. Začal vyprávět, jak žijí se ženou sami, syn je lékař, před deseti lety zůstal v Anglii, dokonce se tam oženil a má dvě holčičky. Ani je ještě neviděli, ani za ním nemohou a on jen občas zatelefonuje. Po necelých dvou hodinách vyšla lékařka s odoperovanou kočkou ještě v narkóze a se smutným úsměvem sdělila, že velkou naději nám nedává, a jestli kočička přežije do rána, dopadne to snad dobře. Cesta do Prahy proběhla skoro beze slova.

Dojeli jsme hodně po půlnoci a sotva jsem zastavila před domem, vyběhla paní a hned se ptala, jak  jsme pořídili. Potom se sama nabídla, že ráno zavolá, jak kočička přežila noc. Domů jsem jela plná myšlenek, jak jsou lidé rozdílní. Někdo nepomůže ani zraněnému na ulici a tady dva staří lidé se ujali nemocné kočky a ještě vydali nemalé peníze na její záchranu. Moc jsem si přála, aby se paní opravdu ozvala. Druhý den dopoledne telefon - "Bohužel, nedopadlo to dobře, kočička nepřežila. Ale mám ještě jednu zprávu, dnes ráno nám sousedka přinesla koťátko, které našli už před dvěma dny ve sklepě a celou dobu ho zachraňovali, jestli ho chceme. Oni mají psa a tomu se nelíbí nový člen rodiny. To víte, že si ho necháme, a jestli pojedete někdy kolem, zastavte se."

Opravdu jsem se tam asi za týden zastavila a skoro se zamilovala do krásného kocourka, kterému několik hodných lidí zachránilo život.

 

Z archivu - náš portál obsahuje přes 5 000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.

taxistory
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
Krásné vzpomínání.A neobvyklé "řemeslo" .Obdivuji! mm
Olga Štolbová
Děvčata moc děkuji za pěkná slova, ale oni i ti lidé byli úžasní. To se pak samo vrací. No, dnes už bych taxikařit nechtěla, něco se s námi všemi stalo. Už bych asi nevěřila a nejela v noci mimo Prahu. Zdravím...
Dana Kolářová
Olinko, pěkná vzpomínka na taxikaření. Hezké podzimní dny.
Jana Šenbergerová
Oli, všechny tvé příběhy jsou krásně čtivé a prodchnuté dobrotou. Jsem ráda, že tě znám osobně, i když jen letmo. Zatím. :-)
Hana Rypáčková
Ať jsou taxikáři tak vstřícní.Ale pokud už nejezdíš,často to tak dobře nedopadne...Je to v lidech.Dobře , že natrefili na tebe.
Eva Mužíková
Olinko, byla jsem z toho Tvého vyprávění až dojatá. Jsi určitě člověk s velkým srdcem. Poslední odstavec jsem si musela přečíst dvakrát, na poprvé jsem si myslela, že to mrně nabídla sousedka vám, ale pak, při přečtení věty poslední, jsem se zorientovala. Kéž by bylo takovýchto lidí, jako těch z Tvého příběhu více.
Marie Novotná
Dobré srdce,pomoc a radost z radosti druhých.Oli,to jsi TY.Hezké počteníčko.Díky.
Jaroslava Handlová
Prolíná se zde smutek, naděje, dobrota a ušlechtilost lidí. Optimistický závěr - to je moc pěkné, Oli.*
Eva Balúchová
Krásný příběh.
Jitka Chodorová
Oli,ty nemáš ráda jen děti a zvířátka,ty máš ráda i lidi,a sama jsi k nim velice lidská a vstřícná,klobouk dolů.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.