Ještě, že se kožené motorkářské hadry nežehlí, nehtíky zakryjí rukavice a na hlavu dáš "piráta"!! :-D

Přesto,že víš,jak jsem na tom s kočičinou,věřila jsem v šťastný konec příběhu,ale stejně si myslím,jako ty,že to koťátko nemá ideální zázemí u své paničky,pokud s ním takto zachází, a to je mi opravdu líto.

Růženko, to byl opravdu krásný výlet a máš bezva fotky. A.

Napsala jsi to dobře Jituško,není všechno jen milosrdná lež.Kdo si zvykne lhát,těžko tomu odvyká. Lháři je těžké věřit a skoro nemožné rozpoznat,kdy zrovna a náhodou mluví pravdu...

Myslím, že to ke Slovácku patří. Znám i Angličana, který na podobné akce jezdí pravidelně už léta!

Tak Zuzko,opět jedním slovem, v l n o b i t í !

Jsou v tom všechny podoby podzimu, lehký úsměv, ale víc nostalgie. Krásný i truchlivý, to je hezký obrat. Ale není důvod ke smutku. Podzim je svůj jako vše ostatní.

:-)))) Dokonalé, úžasné, nepřekonatelné, neuvěřitelně skvělé, kolosálně brilantní a opravdu jedinečné. S tak originální prosbou o vymalování obýváku jsem se nesetkal.

Četla jsem tuhle pravdu pravdoucí jedním dechem.

Hezká básnička, vystihuje i moje pocity. Taky jako seniorka znovu "usedám do školních lavic".

Nekdy nam muze ,mame li starost, pomoci i dobry pritel - vrba. Kdyz se mi zacalo sypat prvni manzelstvi a ja z toho byla hodne nestastnai,popovidala jsem si s moudrou zenou a to me uklidnilo a dokazala jsem problem resit a krotit emoce.

Mila Nino,mate me sympatie a preji vam jeste mnoho radoste z pejsanku. Ja mam uz druhou jorksirku a mame se moc rady. Je nejen velikansky mazel,ale i ochrance. Kazdy clen nasi rodiny-maminka,sestra,bratr,synove,kazdy mame pejska,bez nich by nam prisla domacnost neuplna a smutna.

Je to mile a něžně napsané.Pěkné.

Kytičkové povídání bylo pohlazení na duši, neboť přesně tak to dělám s kytičkami i já, povídám si s nimi a mám z nich stejnou radost jako Vy. Stvořitel vymyslel nepopsatelnou nádheru vůní a barev na záhonkách a mně neustále fascinuje, jak z pidisemínka může vyrůst taková krása.

Vendulko, jak vidíš, lehce nabytý mamon a třpyt zlaťáků stále ještě vítězí nad životem. Tihle lidé si žádné odpuštění nezaslouží.

Vyjadřování veršů mi připomnělo Erbenovu Kytici, vůbec ale nevím proč. Jinak hezké, kéž by víc mužských pisatelů ovládalo brko jako Vy.

Jako vždy,opět moc pěkné...

To krásné každodenní přátelství zpečetěné společnými aktivitami je asi možné jen v mládí a pak už život rozešle lidi po různých cestách. Je vzácné, když si i nadále rozumějí a i třeba jen svou existencí si pomohou. Mám ráda výrok, že "pravý přítel je ten, který přichází, když všichni odešli". A osobně si vážím přátel, kteří mi řeknou svůj názor, byť hodně odlišný od mého. Udělají to i přes riziko, že mě tím ztratí. To je pravá hodnota. Lichotit a v duchu smýšlet jinak nebo balancovat mezi dvěma stranami a oběma přitakat nebo jen opatrnicky mlčet o pravém přátelství nesvědčí. Nápad s amorkem byl hezký. Díky.

Článek je velmi poučný a mluví ze zkušenosti. Ale praxe bývá mnohdy hodně jiná. Když jsem asi před 16 lety chodila do Britské rady na angličtinu, brali jsme mimo jiné i téma Jak se chová uchazeč o práci. V té době má sestra, učitelka, chtěla změnit zaměstnání a ozvala se na nabídku německého podnikatele u nás. Na pohovor jsem ji verbálně vyškolila a nařídila vhodné oblečení. Vrátila se s následujícím zážitkem: Ve smluvený čas se dostavila k vile podnikatele. Ten svlečený do půl těla myl auto. Předal ji asistentce, která jí hned na uvítanou sdělila, že odchází, protože už má všeho dost. Sestra měla vařit kafe, uklízet kancelář a venčit dogu. Čas od času měla jet s majitelem do Německa, kde mu naši zedníci levně stavěli dům zničený požárem. Očekával nespokojenost zedníků a ona to měla s nimi vyřizovat. Nabízený plat se nelišil od platu učitelky. Tím její zájem skončil.