Ráda s tebou chodím ode vsi ke vsi - na monitoru. :-) Moc hezké.

Zajímavé, ale trošku to působí depresivně.

Člověk by neměl utíkat před něčím, ale vybojovat si své místo. měl jsem neradostné dětství, ale řekl jsem si tenkrát tak ne. ||To jsem si splnil. Jsem se svým žitvotem spokojen. Proč? protože jsem chtěl ho změnit.

Paní Věro mám 71 jako vy, ale také mě nohy bolí přesto chodím na výlety., do posilovny, hraji tenis, nohejbal a pin-pong. Píši tady do blogu, Chodím do nemocnice potěšit nemocné jako dobrovolníky. Týdenní chození po horách se sedmdesátníky a se ženou. K tomu mám kardiostimulátor, cukrovku s neuropatií, umělé koleno a špatně slyším. Je to o tím, co chci naložit s volným časem, který najednou se ztrojnásobil. To hlavní nedělám to proto, že někdo z rodiny či přátel říká, že mám být aktivní důchodce, ale proto, že mě to dělá radost. Vím a je z toho smutno, že to nebude trvat věčně, ale aspoň půjdu mezi lidi, sednu si na lavičku a budu vzpomínat na to, že jsem nepromarnil svůj život naříkáním a tlacháním. Jindra

Díky za Váš další úžasný článek, který "voní člověčinou" :-).

Hezký zábavný milý článek bez nabubřelého chlubení se.

Jste zlatá! Já už bych si ani nevzpomněl, vy jste mi leccos připomenula.

No teda... jsi prostě dobrodruh

Ano, stáří není žádná procházka růžovým sadem. Je mi 72 a manželovi bude v únoru také. Jsme soběstační a doufám, že nám to ještě pár let vydrží.

Milá básnička o velkých plánech :-) Tak ať vyjdou.

Když ono je to těžké norma je norma a nikdo nechce být podezírán, že nechává seniory o hladu. A navíc je pochopitelné, že při současném nedostatku personálu v domovech je snaha po maximálním zjednodušení přípravy jídla.

Bezva fotodokumentace i procházka!

Jani, děkuju za omalovánky . Ano moje oko opravdu potěšily.

Teď už jen zbývá začít psát o éteru coby volné energii, o objevech Nikoly Tesly, aby se nám rozsvítilo.

Dano dík, vyluštila jsem kostival, ostatní ne.

Mám jiný příběh: Můj tchán byl zakládajícím členem KSČ a stal se aktivním členem. Za války, coby táta dvou dcer byl vězněn v koncentračním táboře. Domů se vrátil po 2. světové válce, zplodil ještě syna a dál jako dělník byl aktivním členem KSČ. V roce 1962, kdy jeho syn měl nastoupit na studia, hodil soudruhům prospěchářům Rudou knížku na stůl se slovy, "za tenhle šlendrián, který jste z KSČ udělali, lidé v koncentráku neumírali". Dál zůstal dělníkem, jakým se celoživotně stal i jeho syn.

Pane Poláku, skvostné!!! To jsme se zasmáli! Díky!

Optimistické verše a bezva fotky!

Soni, díky za zajímavé nahlédnutí.

Konečně slovo muže k léty neřešitelnému tématu. Je jedno zda muž či žena, problém vznikne když spojí svůj život s představou, chcete-li s ideálem, o ní/o něm. Když se ona představa nenaplní, kdo koho zklamal? Tuto otázku nechť si položí každý sám. Není jednoduché přiznat sám sobě, že jsem zklamal/a sám/sama sebe, jen proto, že moje představa se nenaplnila. Základ je láska. Zalíbení, zamilovanost, vyprchá, ale láska zůstává v dobrém i v tom horším ♥♥♥