A já se přidávám. láska je já a ty, láska nám dopřává nejlepší pocity. Díky Zuzko,moc pěkné!

Časově cílená báseň nám kolorytním způsobem dokresluje probíhající období.

Teda Jarmilko,co k tomu dodat,nádhera.

Přátelé,přeji vám všem co nejpříjemněji prožité adventní období!!!

Taky mě blízké.....díky i za mou vzpomínku do minula.

To asi nebudu sám, komu tohle připomíná něco z vlastních prožitků.

Tahle báseň je krásná. Ukazuje, že Zuzana zvládá bravurně i tento náročný moderní styl. Styl, při němž se předpokládá čtenářova bohatá fantazie a vlastní tok myšlenek. Ten autorka pouze úspornými, ale velmi pečlivě volenými slovy a slovními obraty vede a usměrňuje. Tím vlastně báseň tvoří společně autor i čtenář.

To je úžasné, jak se doplňujete. Zuzana napsala předevčírem v básni "Láska čeká" že: Láska už čeká venku, jen nemá navštívenku. My ji snad nepustíme, že o ni nestojíme? A vy ji na to odpovíte, že pusťte ji dál. Nakonec Zuzana napsala: Ať otevře se brána. A vy jako by jste psala, co potom s láskou dál, když dotkne se vaší duše. Nechcete si někdy zkusit napsat něco společně. :-)

Tohle se mi líbí, skrytá něha, rozvité košaté věty, než "bubnování" slov v některých Tvých básních, Zuzko. I když se dokonale rýmují.

To je úžasné,dobře,že existují i bohatí lidé s fantazií. Tohle se nás už netýká,ale kdoví,co děti a vnuci našich dětí - těch se to možná týkat bude.

Souhlasím,všemi deseti,bez knih bych vůbec nežila.

Hezké, zpěvné, optimistické. Potěšilo.

Není to vrchol poezie. Ale je to hravé i nápadité.

Opět se musím opakovat. Pravdivost a opravdovost textu je docílena dobrým zpracováním vlastních prožitků a osobně prožitých situací. To nelze ničím nahradit. Je to hezká báseň. Nebudeme se urážet kvůli každé hlouposti. Dáme si odměnu.

Připomnělo mi to jednu, kterou už od Tebe znám. Jak přišel jeden k dceři a zase jedna k synovi a pak vnoučata atd. Ale to nevadí, tahle je taky pěkná.

Umíte z obyčejných lidí udělat neobyčejné. **

Olinko,zase jsi mě rozesmála,ale i připomněla jednu příhodu. Jedna moje známá mi říkala,že když přijde muž z hospody a nechce jíst,tak že ona popadne kastrol s jídlem a spláchne to do záchodu.Pak se jednou stalo,že tato situace nastala u nás a já si vzpomněla na svou známou,vztekle jsem popadla kastrol s lečem a ubírala se k záchodu,jenže můj muž skočil,vytrhl mi hrnec z rukou,otevřel okno a milý kastrol letěl z okna,přímo na silnici.Jindy zase o posvícení vyhodil talíř s řízkem a salátem,jen proto,že jsem mu řekla,že se dostavil k obědu pozdě,talíř však přistál v keři černého rybízu,nerozbil se,ale slepice měly také posvícení.Ještě na vysvětlení,to bylo z jiného okna.

:-))

Hezké.

Milá Maruško,toto není oslava lásce,ale bolavé vyznání zklamané ženy.Láska je potvůrka,která si někdy s námi nehezky pohrává.Ale bez lásky se také žít nedá.Tak jen doufám,že to není vlastní prožitek a i kdyby byl,tak přeji brzké vyrovnání se....a pak hlavu hore,život je krátký na dlouhé smutnění.A to přeji všem...