A klasik se vzmohl jen na zlatou mušku! Nádhera.

Nám všem tady hodně blízké téma těchto uplakaných dnů. A Vy jste to,Jitko ,za nás za všechny vyjádřila moc krásně. Vždyť co může znít líbezněji a bolavěji než slůvka maminka a tatínek, když už tu s námi nejsou.

To se Ti, Jituš, moc povedlo, máš dobré myšlenkové nápady.

Taky jsem vymyslela jednu na toto téma, a teď nevím, jestli ji tu mohu prezentovat, když jste mne předběhl. Dokonce i název jsem jí dala stejný. Tak ještě počkám, aby nebyly dvě obdobné za sebou...

Tak nevím,jestli to mám komentovat,měl by asi začít ten pomněnkový pán,kterému tyto verše patří,tak snad jen,zase moc pěkné.Zuzko.

Vy jste básnící intelektuálka, myslím, že nikdo takový podobný tu není.

Od zítřka už si asi na lavičce ani největší romantici neposedí, mohli by to odstonat. To my jsme na tom líp, ne? Nás hřejí vzpomínky.

Četla jsem nyní všechny vaše básně a musím říci, že zrajete jako víno na prahu noci...

To je hodně široký záběr různých příměrů a zajímavě umělecky zpracovaný. To jo, to beru.

Zuzko,ty už mě úplně šokuješ svými verši,ale samozřejmě v dobrém slova smyslu,opět jsi krásně vystihla to mezi ženou a mužem a vzala si tentokráte na mušku noční dovádění.

Hezké přiblížení města i pro nás,kteří jsme jím jen projížděli na cestě do CHorvatska a příbuzný jazyk jen posiluje naši sympatii k němu,měli jsme tu šanci to poznat na vlastní kůži,když jsme se nemohli z města dostat na dálnici,tak jsme se zeptali jedné paní a ta nás ochotně z města vyvezla.

Jituš, připomíná mi to Tvoje nedávné Cesty, ale to nevadí, stejně je to pěkné, i když bolavé. Cesty nemusí každý znát, aby se mu to hned vybavilo jako mně.

Moc pěkné čtení.Je pravdou,že kdysi měli lidé k sobě jaksi blíže.Dnes na zájezdech-aspoń na našich určitě-vymizely i ty písničky.Ale zážitky zůstávají a to je fajn!

Moc kráné verše, je z nich patrné, jak z vás samy padají. Jste plna citů.

Hezké, už se však těším na slunce...

Věrohodná kopie dnešního dne.

Jarmilko,puberta ve verších je asi nejlepší varianta,tak ti tu pozdní moc přeji,vypadá to podle tvorby,že už se dostavila.

Žívot jako na dlani...Hořce hezké!

V jednom ze starých filmů si kdosi povzdechl:" má duše je tak rozervána "...omlouvám se,teď si více nevybavuji,jen tuto větu.I zde mi přijde na mysl rozervanost,která přechází ve slast až nadpozemskou....Na to jste Zuzko mistr,jak to dokážete skvěle napsat....

To je pravda a vážná věc. A já jsem i přes svou občasnou "rozpustilost" také zastánkyní tohoto přesvědčení.