Já, Růženko, kaštanům hodně věřím, o to víc je mi ale líto, že jsou napadeny klíněnkou a nikdo jim nepomůže. Před naší archivní budovou, bývalou Invalidovnou, je park, kde kaštany převládají, dokonce tu při úpravě parku za obrovské miliony z Evropských fondů, vysázeli stromky nové, které se tím víc neubrání. Je to smutný pohled na rezavé uschlé listí. Nevím, jak u Vás, ale pokud to bude všude takhle dál jako zde, za čas strom jako druh zmizí a s ním i jeho léčivá moc.

Zuzko,když mě běží mráz po těle a slza se dere do oka,to znamená,že čtu něco,co se mě velmi líbí a dotýká,děkuji ti.

Hani další akce pro seniory se podařila a podle fotek to muselo být veselé a počet 100 seniorů vypovídá že jsou tyto akce velmi oblíbené.Jak ty vše zvládáš zůstane pro mě záhadou.

Vendulko, krásně napsané.

Přečetla jsem si nová pravidla o lázeňské péči. A hlavně to, jak se její omezení zdůvodňuje. Dovolená a ceny. Na preventivní funkci léčby se jaksi pozapomíná. A potenciální nemocní, zjistí-li si ceny za českou lázeňskou péči, asi skutečně pojedou za lázněmi raději do ciziny nebo na dovolenou k moři. Možná by to mohl být námět pro diskuzi v pořadu pí. Jílkové.

Protože holka milá, nuda by to byla, kdyby trní nepíchalo, divné by se ti to zdálo, kdyby jsme ty cesty znaly lásku bychom nehledaly cestu by k nám našla sama, takhle je to aspoň drama. Proto osud míchá karty, proto líbáme se na rty, prostě se nám zachtělo, i když včera pršelo.

Tomu stoprocentně věřím, moje maminka, která měla silnou vazbu na svého otce, také dostala znamení, když umřel.

Stručná zpráva o konci světa ve verších,docela dobrá,když pomineme její obsah.

I Vy jeden šibale, máte srdce nestálé, každou rychle opustíte, k jediné se navrátíte, k té, co píše o Vás básně, které s Vámi je tak krásně, utíkejte pro pána, ať Vám Vaše Zuzana neproklouzne vrátkama......

Vyjádřila jsi to, Jituš, moc hezky, já už Tě v tomhle trochu znám, ale za to ticho se stejně přimlouvám, patří k životu a často nám pomůže srovnat si v sobě pocity a vůbec myšlenky. Ticho ve smyslu klidu.

Moc jsem se bavila,díky.

Mně hodně kdysi blízké téma na veršování, které mě sice inspirovalo, ale i ubíralo hodně životní energie. Ale tak je to v životě se vším, Zuzko.

Sutry mam taky moc rada,ale neumim je hledat. Snad jen na plazi u more. Nejcennejsi v me sbirce mam achat,ktery mi na tridnim srazu venoval muj byvaly ucitel sutrologie,jako sve zacce znejmilejsich- za pusu.

Taky se na ty volby pořád pamatuji. Byla jsem na tom stejně jako Ty s Ríšánkem.

Obvyklý Jitčin pozorovatelský talent krajiny, situací, nálady, to je to, co já moc vyjádřit neumím. Moc fajn.

Dobrý den Františku,není to z vašeho života? Ale hezky se to četlo.Děkuji

Ten pořad jsem též viděla, pana Šípa s jeho inteligentním něžným humorem si nikdy nenechám ujít a básnička se Vám moc povedla. Neboť i já si ještě dobře pamatuji, jak jsem na ruce nosívala svůj první tranzistor a u každé kovové tyče ladila Laxík a zbožňovala písničky Beatles. To bylo moje mládí.

To je krásné souznění dvou dušiček, to se Ti Zuzko zase povedlo.

To je tedy výška,za ten pohled do krajiny to určitě stálo.

Babi,vzdycky je nadeje...ale jestli ma vnoucek takhle dobre proriznutou pusu,uzijete si s nim asi zabavy dost a dost.