Paráda, Haničko, výlet i Tvůj cestopis - no jako vždy. Patřím mezi ty, kteří by se tam taky ještě (jednou) rádi podívali - neb Morava, krásná zem. My jsme jeli s klubem na výlet ve čtvrtek a taky paráda - počasí i památky. Ala

Pocitově s Vámi souhlasím, i když nejsem na takové duchovní úrovni jako Vy. Věřím ale v nejvyšší spravedlnost a pomoc. A ta funguje pro všechny, jedno, jestli je dána "profesorovi na vysoké" nebo "žáčkovi ze školky". Každý tu jsme na nějakou službu a podle toho se máme i sami vnímat, brát se jako fakt a mít se rádi. A k Bohu přistupovat doslova nazí. S naprostou přirozeností a poctivostí: Tady jsem, nevím si rady, pomůžeš mi? Nebo: Mám takovou radost, moc Ti děkuji. K tomu nevede žádný kostel a nařizované pokyny, které mnohdy spíš zastrašují než povzbuzují. A věřím, že ve své přirozenosti najdu tam Nahoře větší odezvu, než když se budu na všechny jenom usmívat, že je jako bližní hrozně miluju a posílám jim spoustu lásky, a budu jen ta skromňoučká křesťanka, abych toho náhodou nechtěla moc. Věřím, že mi rozumíte.

Nádherné,ten smutek,samotu a stýskání jste krásně spojila..ale tu naději jste zachovala.Klobouk dolů,díky...

Vše dobře dopadlo .Já bych asi strašně zmatkovala mě stačilo když jsem byla prvně v Praze chodila jsem stále dokola v hale nádraží a nemohla najít vchod do metra.

Zuzko,domnívám se,že je to přímo ze života.Takový a jemu podobný případ se určitě stal mnohým z nás.Díky moc.Hezky se to čte .

Ještě, že se kožené motorkářské hadry nežehlí, nehtíky zakryjí rukavice a na hlavu dáš "piráta"!! :-D

Přesto,že víš,jak jsem na tom s kočičinou,věřila jsem v šťastný konec příběhu,ale stejně si myslím,jako ty,že to koťátko nemá ideální zázemí u své paničky,pokud s ním takto zachází, a to je mi opravdu líto.

Růženko, to byl opravdu krásný výlet a máš bezva fotky. A.

Napsala jsi to dobře Jituško,není všechno jen milosrdná lež.Kdo si zvykne lhát,těžko tomu odvyká. Lháři je těžké věřit a skoro nemožné rozpoznat,kdy zrovna a náhodou mluví pravdu...

Myslím, že to ke Slovácku patří. Znám i Angličana, který na podobné akce jezdí pravidelně už léta!

Tak Zuzko,opět jedním slovem, v l n o b i t í !

Jsou v tom všechny podoby podzimu, lehký úsměv, ale víc nostalgie. Krásný i truchlivý, to je hezký obrat. Ale není důvod ke smutku. Podzim je svůj jako vše ostatní.

:-)))) Dokonalé, úžasné, nepřekonatelné, neuvěřitelně skvělé, kolosálně brilantní a opravdu jedinečné. S tak originální prosbou o vymalování obýváku jsem se nesetkal.

Četla jsem tuhle pravdu pravdoucí jedním dechem.

Hezká básnička, vystihuje i moje pocity. Taky jako seniorka znovu "usedám do školních lavic".

Nekdy nam muze ,mame li starost, pomoci i dobry pritel - vrba. Kdyz se mi zacalo sypat prvni manzelstvi a ja z toho byla hodne nestastnai,popovidala jsem si s moudrou zenou a to me uklidnilo a dokazala jsem problem resit a krotit emoce.

Mila Nino,mate me sympatie a preji vam jeste mnoho radoste z pejsanku. Ja mam uz druhou jorksirku a mame se moc rady. Je nejen velikansky mazel,ale i ochrance. Kazdy clen nasi rodiny-maminka,sestra,bratr,synove,kazdy mame pejska,bez nich by nam prisla domacnost neuplna a smutna.

Je to mile a něžně napsané.Pěkné.

Kytičkové povídání bylo pohlazení na duši, neboť přesně tak to dělám s kytičkami i já, povídám si s nimi a mám z nich stejnou radost jako Vy. Stvořitel vymyslel nepopsatelnou nádheru vůní a barev na záhonkách a mně neustále fascinuje, jak z pidisemínka může vyrůst taková krása.