Vendulko, jak vidíš, lehce nabytý mamon a třpyt zlaťáků stále ještě vítězí nad životem. Tihle lidé si žádné odpuštění nezaslouží.

Vyjadřování veršů mi připomnělo Erbenovu Kytici, vůbec ale nevím proč. Jinak hezké, kéž by víc mužských pisatelů ovládalo brko jako Vy.

Jako vždy,opět moc pěkné...

To krásné každodenní přátelství zpečetěné společnými aktivitami je asi možné jen v mládí a pak už život rozešle lidi po různých cestách. Je vzácné, když si i nadále rozumějí a i třeba jen svou existencí si pomohou. Mám ráda výrok, že "pravý přítel je ten, který přichází, když všichni odešli". A osobně si vážím přátel, kteří mi řeknou svůj názor, byť hodně odlišný od mého. Udělají to i přes riziko, že mě tím ztratí. To je pravá hodnota. Lichotit a v duchu smýšlet jinak nebo balancovat mezi dvěma stranami a oběma přitakat nebo jen opatrnicky mlčet o pravém přátelství nesvědčí. Nápad s amorkem byl hezký. Díky.

Článek je velmi poučný a mluví ze zkušenosti. Ale praxe bývá mnohdy hodně jiná. Když jsem asi před 16 lety chodila do Britské rady na angličtinu, brali jsme mimo jiné i téma Jak se chová uchazeč o práci. V té době má sestra, učitelka, chtěla změnit zaměstnání a ozvala se na nabídku německého podnikatele u nás. Na pohovor jsem ji verbálně vyškolila a nařídila vhodné oblečení. Vrátila se s následujícím zážitkem: Ve smluvený čas se dostavila k vile podnikatele. Ten svlečený do půl těla myl auto. Předal ji asistentce, která jí hned na uvítanou sdělila, že odchází, protože už má všeho dost. Sestra měla vařit kafe, uklízet kancelář a venčit dogu. Čas od času měla jet s majitelem do Německa, kde mu naši zedníci levně stavěli dům zničený požárem. Očekával nespokojenost zedníků a ona to měla s nimi vyřizovat. Nabízený plat se nelišil od platu učitelky. Tím její zájem skončil.

Růženko, děkuji za moc hezké a zajímavé fotky jak hradu, tak Brna. Brno i hrad jsem také navštívila a také se mi obé líbilo.

Tedy, nechtěla bych dělat vedoucí zájezdu, ještě po letech mě straší různé situace z cest do NDR se žáky němčináři. A zvládnout dospělé různých nátur musí být hodně náročné.

Pravdu máš Jituško a přesně jsi to napsala.Je stále léto,byť již poněkuď s podzimním kabátkem...ale napsala jsi to,jak jinak u Tebe, než pěkně...

Teda Zuzko,ty válíš,zase jedna velmi povedená věc,ale ty se zrcadla ptát na nic nemusíš....tobě bylo z hůry dáno...

Moc krásný monolog,trochu zhurta,ale budiž,akorát by mě zajímalo,koho jím častuješ,myslím si,že Toníček,ani Janíček to asi nebude.No,ať je to kdokoliv,určitě si to zaslouží.Moc povedené.

Zuzko, je velký rozdíl být mlád duševně a fyzicky. Já protože nemám pevnou vůli, po třech dětech a hlavně bez partnera jsem pořádná kulička a vůbec si z toho nedělám vrásky. To pro mě není důležité. Jsem šťastná a spokojená vnitřně a vrásky mám jen od smíchu, ne na duši.

Juuu,tak velky a jeste na to neprisel? Tak snad rada prvni: Netahat za fusekle a jednat cestne a na rovinu. Za dalsi.... devcata !!! do toho !

Dík za nový "knižní" pohled na podzim. Ono opravdu s prodlužujícími se večery je více chvil trávených právě s knihou.

Já být tím dotyčným, vzala by mi asbolutně dech tahle básnička.

Tak tahle básnička si právem zasloužila ocenění. Líbí.

Krásný článeček. To musela být skvělá zábava. Věřím, že na takový zážitek se nezapomíná.

Tak i já se přidám s přáním ,dobře měj se do skonání, dobrý den,ahoj a zdar,hodně štěstí,žádný zmar.... Jarmila to přeje Tobě,ať se sejdem v každé době...super.

Tahle pomazánka je skvělá u nás doma se hlavně používá na obložené chlebíčky.

Jarmilko,moc hezké přirovnání,pravdivé a poutavé čtení,kdo umí,ten umí, a ty prostě umíš.

Zuzko,dlouho jsem se těšila na nějaký Tvůj příspěvek.Zase jsi nezklamala.Díky.V Sofii jsem byla někdy snad před 30 i více lety.Vzbudila jsi ve mně krásné vzpomínky.A ty Tvé si v paměti asi zanecháš už na pořád.Nebo se pletu????