Tomuto druhu léčby naprosto věřím. O pijavicích mi kdysi vyprávěla babička. Sama jsem vyzkoušela zatím jen při své dovolené na Kypru působení malých dravých rybiček Gara Ruffa, které sice zdánlivě jen čistily odumřelou kůži na chodidlech, ale přitom úžasně prokrvily nohy a úplně je odlehčily. Příroda, tedy tvorové, je narozdíl od nás chytřejší a mnoho druhů "léčby" jinými živočišnými druhy se jí neoškliví. Proto si krokodýlové nechají procházet ptáky v otevřené tlamě, nebo některé druhy si parazity s chutí pěstují.

I Tvoje verše jsou barevné. Mám ráda podzimní barvy a volím je hodně i na oblečení. Deprese si na mě nepřijdou.

Báseň hezká,některá obraty velice povedené,jen si mě nějak zaskočila tím jarem,já ho teda opravdu ještě ani netuším,ale to už je zase o něčém jiném,fajn.

Velice pěkně a zajímavě napsaný příspěvek.I jsem se s chutí zasmála a vzpoměla na náš poslední školní sraz skoro 50ti letech.Díky.

Príma, .básnička jak vystřižená ze slabikáře

Koukám jako holka malá, tohle bych tu nečekala, sotva jsem to rozdýchala, Tys to pěkně vychytala, lidi trochu polechtala, veršování rozebrala. P. S. Už jsem Tě tu postrádala.

Zuzko,rozumím tomu,nádraží jako taková jsou pro mě vzpomínání,na několika z nich jsem pracovala a také mě vlaky odvážely mou lásku,ať už jen do práce,nebo i za jinými ženami a to dost bolelo...

Optimismus to, Jituš, přímo není, ale pořád lepší trochu černý humor a být nad věcí, než se dát a vzdát!!

Zahrála jste na moji strunu,a přesně jste to vystihla. Myslím,že největší dar je přítomnost chápavého a laskavého člověka,na kterého je spolehnutí a má naši lásku...Moc se mi to líbí.

Moje maminka byla jarní znamení Berana jako já a ve starším věku začala víc a víc nesnášet podzim, jako by se s ním život schyloval ke konci. Když jsme ji pak už těžce nemocnou vezly domů od léčitele, najednou se rozzářila na podzimní krajinu a řekla, že ještě chce žít, protože ty všechny krásy kolem za to stojí. Já jsem, co se týče odstínů barev, podzimní typ, nebo jsem ho ze sebe udělala, mám ráda a i ve svém věku nosím oranžovou, bronzovou, žlutou, takže s podzimem ladíme a ani mi nevadí. Všechno je jen tak, jak si to pocitově v sobě naprogramujeme.

Myslim,ze kazdy mame to sve nej nej mistecko na svete. A je to tak dobre. Ja se narodila a vyrostla v Kromerizi a je to dodnes pro me nejkrasnejsi mesto na svete. Nekdy trochu zavidim lidem,kteri ziji cely zivot na tom svem rodnem a milovanem mistecku.

To nic, já jsem se narodila v porodnici v Jilemnici, kde jsem nikdy nebydlela, protože v Lomnici n. Popelkou tehdy porodnice nebyla a doma už se za Gottwalda asi rodit nemohlo. A zvláštní, že Lomnici považuji za něco jako své rodné město, zatímco Jilemnici neznám.

To je, Jitko, moc krásné, ty náznakové jednočlenné věty a v nich řečeno tolik moudra. To se Ti hodně povedlo!!

Rozumím...

Jo, jo, je to dřina, někdy mě Múza políbí hned, a jindy s sebou táhnu některé zdánlivě dobré obraty několik dní a nemůžu pro ně vytvořit kontext. Ale Vám se to, Zdeňku, povedlo primově!

Přečetla jsem to jedním dechem,smutně dojemný příběh.Bohužel,šťastný konec se nekonal,ale napsala jste to tak,že mě mrazí...

Tak,to jsi mě teda dostala,snad nejhezčí tvoje dílko,které jsem od tebe četla...

Mluvíte mi z duše,naprosto s Vámi souhlasím.Ještě že televize má úžasný knoflík,zvaný vypínač...a dobrá kniha nezklame.

V cestovních kancelářích možná některé věcičky opravdu chybí.Dělám vedoucí Senior klubu v našem městečku.K dnešnímu dni máme zaregistrovaných 310 seniorů.To není zrovna malé číslo . Snažím se pro ně organizovat ledacos.Letos nás jede poměrně hodně na týdenní rekreaci do Jeseníků.A jednolůžkové pokoje mají všichni zájemci zajištěné A bez příplatku!!!.Takže -kdo chce-sežene! Jen se musí řádně koukat kolem sebe,trošku se informovat a mít chuť něco zařídit a sehnat!!!

Svět je plný hodně zvláštních "náhod"