Paní Helenko děkuji za pěkné připomenutí voňavého ostrova. Měla jsem možnost ho navštívit v době svátku květin a na tu vůni se nedá zapomenout.

Jendo, ta část o ptácích je moc hezká. A když si vzpomenu, jak dokážeš se zaujetím pozorovat mouchu v pokoji a přemýšlet, jestli má co k jídlu, ta druhá mě nepřekvapuje. :-)

Napětí až do konce, protože nadpis zněl operace na autobusové zastávce....jsem myslela, že třeba ten dělník spadl z toho žebříku a byl nutný nějaký odborný chirurgický zásah :-)

Co jsou nejzasadnejsi veci v prevenci prostaty? Zatim ji mam v poradku, nechodim na wc moc casto ale jde mi o budoucnost a o to jak problemum predejit. At uz zvetsovani prostaty nebo nejakym vetsim komplikacim. Co se da v tomto pripade delat?

Skvělý článek. Jen houšť a větší kapky. Mluvit včas. Když nastane čas bezmoci, budeme nutit své okolí, aby se chovali jako hasiči. Uvažovat o alternativách, poznávat je, klást (si) otázky. Varianta to se mě netýká, je ta nejhorší. Díky.

Napsáno vtipně, ale podstata je vulgarismy ano či ne v písemném projevu. Prosím ne, nezaplevelujte náš krásný jazyk, je to nešvar moderní doby. Používají je zde již dva pánové autoři a tímto si škodí. I v současných knížkách se objevuje vulgární mluva, naposledy jsem četla u P. Hartla, je to dle mého názoru podbízivé až odporné :-)

Danielo, byl to kus vašeho krásného soužití. Navždy tu radost budete nosit ve svých srdcích. Děkuji, že jsi se s námi o vaše prožitky podělila. :-)

Paní Anno, mluvíte mi z duše. Tu hru " na schovávanou" pro nás připravil v nedávné době Kaufland. Personál těžko najdete a když už, tak je tak zaměstnaný, že dotaz na hledaný sortiment zodpoví, ...čtvrtý regál v pravo..a hledej a hledej.

Helenko, moc děkuji za krásnou pohádku. Dovedu si ji představit i v divadelním nebo animovaném hávu. Má živý děj, zápletku, napětí, poetiku, myšlenku. Napsat pohádku je hodně těžké a je vidět, že máš praxi. Literární i životní. Nasadila jsi v soutěži vysokou laťku.

Krásná inspirace jak se stát elegantní dámou.

Opatření na pískovištích také moc nechápu, možná to je reakce na množství psích mazlíčků, kteří si pískoviště také oblíbili a občas v něm něco zanechají. Ovšem jen ti, co mají nezodpovědné páníčky. Co se týká jízdy na kole, je dnes mnohem nebezpečnější než za našeho mládí. Provoz na silnicích zhoustl několikanásobně, takže je na místě i vyšší ochrana než dříve. Ale nic se nemá přehánět.

Krásná témata! Určitě do soutěže něco přispěji.

Soňo, tyhle knížky mají moje vnoučata ráda. Dostala jsem jejich vánoční přání ve fotokopii, takže jsem už po konzultaci s druhou babičkou objednala dárky. Vnuk chce hru Jízdenky, prosím, vnučka Gábinin domeček.

Jen s milovanou láskou je to o nebi.Pravda pravdoucí, jinak není na co vzpomínat.

Tonda si určitě nezaslouží exkomunikaci, naopak, semtam nějaké to hýčkání. Stejně tuším, že se na jeho příští náměty těšíte.

Zajímavé a pravdivé úvahy. I já si vždycky večer před spaním říkám, že to byl dobrý den, přestože i mně někdy zdravotní problémy dávají zabrat. Těším se i na ten dnešní, protože se sejdeme celá rodina a oslavíme narozeniny tří z nás. Protože to bylo před jednadvaceti lety se mnou zahnuté, vážím si každého dne, který mně osud dopřává.

Dano, i my jsme dříve doma s maminkou a babičkami sledovaly krasobruslení černobíle a jako vy si představovaly, jak to musí být v barvě krásné...cituji vás..."Ten úžasný barevný lesk a třpyt flitrů, zrcadlících se na ledě, ách..." Teď se rády občas mrknem na StarDance, kde se mě i vnučkám samozřejmě líbí šaty tanečnic. O to víc jsem byla před dvěma dny v šoku, když jistá paní chytrá na Seznamu prohlásila, že ..."pořad prezentuje maloměšťáckou idylu založenou na třpytivém bohatství a buržoazní nádheře..." Jsme mi to ale maloměšťačky, co?

Marie, děkuji za vaše krásná slova. Adventní čas nás nutí k zamyšlení o nás samotných, o tom zpomalit, udělat něco nejen pro sebe, ale i pro jiné. Radovat se z maličkostí, ne jen z materiálních darů. Taky sdílet radost s blízkými nebo potěšit někoho, kdo je sám. :-)

Kralupská ZŠ i posléze gymnázium, kam jsem chodil, byly zcela normální školy, bez ideologického nátlaku. Dokonce náš třídní na gymnáziu nám zpočátku řekl, že své učitele budeme oslovovat pane profesore a paní profesorko. A dodal, že na této škole se nesoudruhuje. Bylo to počátkem šedesátých let. To, co popisujete, je přímo hrozné. Bohužel.

Vlaďko, klobouk dolů!!! :)