Prima recept. Česnečku miluju.

Nino,moc pěkné,opravdu,díky

Velmi zajímavý recept a je to moc dobré - a zdravé! Díky za fajn nápad, Jiřinko.

Dost dobré a pravdivé

Moc pěkné a je dobře, že nejsme všichni "stejná krevní skupina".

Když odejdeš do důchodu má to jednu nevýhodu. Dovolená lesk svůj ztratí. Nedivte se, milí zlatí, dovolenou máte stále, z práce volno neustále - třistapětašedesát dní v roce v létě, v zimě , na vánoce . Můžete jít kamkoli, když vám nohy dovolí….

Byla jsem v Gagře v roce 1972 a úplně mi učarovala (viz můj příspěvek Není moře jako moře). O to hůře jsem vnímala válku, která tam mezi Abcházci a Gruzíny zuřila na počátku 90. let. V Gagře jsem se tehdy spřátelila s Azou, inženýrkou z Tbilisi. Byla to krasavice, která pak byla jako delegátka nějakého sjezdu vyfocena na titulní straně časopisu Sovětská žena. Obě jsme rusky moc neuměly, ale psaly jsme si a rozuměly si dobře. Dokonce mám od ní dodnes keramickou soupravu ze závodu, kde pracovala.

K tomu není co dodat. V zajímavém, rytmickém verši je srozumitelně a poeticky popsán pocit, který někdy zažil snad každý.

Hezkých básní vám přibývá. Taky už by to dalo kvalitní knížku :-).

Chalupa mi připadá můj rodný kraj, Český ráj. Ale to je jen ilustrační fotka. Nicméně i Vaše barvité líčení jakoby mě tam zavedlo. Kde máte tu kouzelnou chalupu, o které jste tak hezky vyprávěla, Vendulko?

Vzpomínky jako takové nemám moc ráda, ale toto od Vás, Jitko, je moc hezky řečeno.

Hodně řečeno několika málo hezkými slovy a jednoduchým veršem. Osobitý styl, který se Vám daří.

Jo, Hani, to se mi líbí, moc pěkně, vtipně a s výborným postřehem napsané. A i když už jsem mnoho let člověk městský a na správném venkově jsem vlastně nikdy nežila, potvrzuje to mé povědomí o husách, že jsou mimořádně chytré, takže mě tak může klidně někdo nazvat! Díky za vyprávění.

Líbí, líbí, Růženko, moc prima, vtipné!

Něžný, romantický, krásný.

...dáma.....!)))))

Tohle je moje gusto milostné poezie. To bych četla celou knížku.

Tento článeček by se určitě líbil i J.L.Hardtmuthovi který založil v r.1790 tužkárnu ve Vídni.

Vím, že je to život, ale stejně, když čtu smutné zvířecí příběhy, je mi hodně smutno, a naopak. Teď mám i s Vámi radost.

ňammm, jdu na svačinu, prosím!