Růženko,děkuji moc za krásné poučné řádky.

Růženko,podle Vašich řádků to nemáte jednoduché,ale jste velmi statečná a skvělá žena.Moc ráda Vás čtu.Mějte hezký den

Jituško,děkuji za úsměv,který jste mi věnovala tímto příběhem,Vám,ale do smíchu,nebylo,že?Vůbec se nedivím.Hezký den

tyhle stavy důvěrně znám právě ráno jsem o tom psala.

Moc pěkné, Jitko, je dobře, že jste se tu takhle najednou vynořila.

Tak to byl supr start do nového rána po přečtení Vašeho Vyznání. Mám dobrou náladu a hurá do práce. Díky.

Supéééér! :-) Moc jsem se pobavil. Díky za to. Skvělá polemika.

Je to mile prostinké vyznání lásky k lásce. Takováhle básnička nezmění člověku radikálně vnímání světa. Ale opravdu potěší. Spolehlivě. Zahodíme předsudky, obavy, zodpovědnost a další zábrany a hurá za láskou. :-) Ještě někdo váhá?

Trochu něco jako Cimrmanovo hledání absolutního verše (naše staré hodiny bijí čtyři hodiny). Ale to hezká myšlenka. Volno, které každý pociťuje a prožívá jinak. Četl jsem váši Dovolenou před padesáti lety. Celkem dobře píšete. Myslím, že právě na toto téma "vnímání důchodového volna " byste mohla vytvořit zajímavý článek. Hlavně by v něm mohl být víc rozvinut Váš vlastní pohled. Určitě by se to dobře četlo.

Hezký příběh. Že ale čuměl, nafoukanec jeden anglickej na českou lady. :-)

Prima recept. Česnečku miluju.

Nino,moc pěkné,opravdu,díky

Velmi zajímavý recept a je to moc dobré - a zdravé! Díky za fajn nápad, Jiřinko.

Dost dobré a pravdivé

Moc pěkné a je dobře, že nejsme všichni "stejná krevní skupina".

Když odejdeš do důchodu má to jednu nevýhodu. Dovolená lesk svůj ztratí. Nedivte se, milí zlatí, dovolenou máte stále, z práce volno neustále - třistapětašedesát dní v roce v létě, v zimě , na vánoce . Můžete jít kamkoli, když vám nohy dovolí….

Byla jsem v Gagře v roce 1972 a úplně mi učarovala (viz můj příspěvek Není moře jako moře). O to hůře jsem vnímala válku, která tam mezi Abcházci a Gruzíny zuřila na počátku 90. let. V Gagře jsem se tehdy spřátelila s Azou, inženýrkou z Tbilisi. Byla to krasavice, která pak byla jako delegátka nějakého sjezdu vyfocena na titulní straně časopisu Sovětská žena. Obě jsme rusky moc neuměly, ale psaly jsme si a rozuměly si dobře. Dokonce mám od ní dodnes keramickou soupravu ze závodu, kde pracovala.

K tomu není co dodat. V zajímavém, rytmickém verši je srozumitelně a poeticky popsán pocit, který někdy zažil snad každý.

Hezkých básní vám přibývá. Taky už by to dalo kvalitní knížku :-).

Chalupa mi připadá můj rodný kraj, Český ráj. Ale to je jen ilustrační fotka. Nicméně i Vaše barvité líčení jakoby mě tam zavedlo. Kde máte tu kouzelnou chalupu, o které jste tak hezky vyprávěla, Vendulko?