Legrácky, piškuntálie, fórky, sranda, švanda, psina, žert beru jako vítané zpestření běžného života. Nemám na mysli anekdoty, ale neplánované slovní přestřelky, nebo situace tu i onde.

 Můj švagr se otočí téměř za každou sukní. Téměř uvádím záměrně, protože ve hře je hlavně věková kategorie. Ženu v seniorském  věku ignoruje, specializuje se na rozmezí 20 - 25.  Když mu některá unikne, a já jsem poblíž, upozorním, aby se jeho oko potěšilo. Laškuje na zastávce autobusu, v restauraci, na parkovišti obchodů. Moje babička by jeho chování nazvala - je od Drážďan, ne od Berouna. On sám bere svého "koníčka" s nadhledem, říká, že ví, že mladé krasavice loví v jiných vodách. V těch plavou zazobanci s tučnými bankovními konty. Chápu ho, bere jen důchod po letech strávených v dělnických profesích. Je to sice fešák, ale kdyby náááhodou některá dívčina zabrala, pravděpodobně velmi brzy by vzala zpátečku s výmluvou, že má na Slovensku nemocnou tetu, o kterou se musí starat každý den.

 Stáli jsme ve frontě u pokladny v obchodě, slečna odbavující nás platící se na rozdíl od jiných usmívala. Už před námi stála jen jedna zákaznice, když švagr začal se svými obvyklými slovními  bonmoty - slečno, vy máte chodit pro předváděcím molu, tady je vás škoda, vy máte postavu pro luxusní šaty a pohled bohyně. Slečna se nenechala vyvést z míry, dál markovala, po švagrovi hodila okem a pousmála se. Nedalo mi to, otočila jsem se a reagovala: "Podívej, říkala jsem ti, že jestli se nebudeš chovat slušně, tak ti v Bohnicích zakážou vycházky. - Slečno, omlouvám se za něj, dnes ráno to vypadalo, že je mu dobře. Něco ho rozhodilo, nebo si nezval pilulky, tak zase vyvádí." Všichni okolo pochopili, že můj doprovod není pacient psychiatrické léčebny, ale jen chlap, který je rád na světě.

 Švagr byl včera na diabetologickém vyšetření. Prý tam byla zase jiná doktorka, asi čtyřicet let, štíhlá, pohledná. Při vstupu do ordinace po pozdravu kladně ohodnotil doktorčin vzhled s dovětkem, že za všechny ty roky, co tam chodí, je právě ona ta nejhezčí. Doktorka se prý usmívala a po vyšetření navrhla: než vám napíši zprávu pro praktického lékaře, můžete tady počkat a kochat se. Hozenou rukavici švagr ihned zvedl a lékařku upozornil, že v kartě má na něj telefonní číslo, tak kdyby. A ona? Ano, vidím, tak já vám na něj pošlu elektronický recept. A bylo vymalováno!

Čekám, kdy se švagrovi jeho "volnočasové aktivity" vymstí. Dnes, kdy se chlap obává usmát se v tramvaji na pohlednou osobu, aby nebyl obviněn ze sexuálního harašení, k tomu nemá daleko. Zatím měl štěstí i proto, že jeho slovní projevy nevyjadřují agresivitu nebo nějakou úchylku, ale milé a nevnucující se všimnutí si hezké ženy. Možná, že ho někdy některá pošle do patřičných míst. To se pak doslova nabízí otázka: existuje nějaká žena, která neuslyší ráda, že se někomu líbí? 

Poslední věta je malá nápověda k následující hádance: Muž se vydal na moře a chytila ho bouře, která ho odnesla na ostrov, kde žijí samé ženy. Když se probudil, byl přivázán ke kůlu uprostřed nějakého rituálu a zjistil, že ho chtějí zabít. Muž neváhal a řekl, že chce mít poslední přání. Poté, co ho vyslovil, dostal od žen loď, vodu a pustily ho domů. Co si přál? "ťA ěm ejibaz at íšjěvilkšojen"