Jarní fotopříběh: Sluneční paseka

Jaro pro mne představuje a vždy představovalo hlavně možnost vyrazit do přírody. A tak, vbrzku po návratu ze srazu v Poděbradech, mne čekal týdenní výjezd se studenty Přírodní školy na Sluneční paseku pod Křemešníkem.

Pro ty, kdo netuší, kde Křemešník leží, dodávám, že je to na Vysočině, nedaleko Pelhřimova. K tomuto místu mám citový vztah už drahně let. Bylo to první tábořiště, na kterém jsem působila jako hlavní vedoucí pionýrského tábora. Po čase jsme se sice přesunuli na louku z druhé strany Křemešníku, kraji jsme však zůstali věrní. A tak jsem se hodně těšila i přes slibovanou nepřízeň počasí.
Přírodní škola se sem vrátila po tříleté přestávce. A tak nejen pro primány, ale i pro kvartány to bylo poprvé. Jen nejstarší sextáni už zde jeden týden prožili. Ti litovali, že už s nimi není nikdo ze starších kamarádů. Oktaváni se pilně v Praze připravovali na státní maturity.

První noc z úterý na středu se většina studentů ubytovala v sále hostince v Sázavě pod Křemešníkem. Lilo totiž celou dobu cesty z nádraží v Zajíčkově a déšť neustával. U hostince je i obchod a jeho majitelka, paní Havlíková, zde prodávala už v době našich táborů, dobře se na nás pamatuje a vždy je ochotná vyjít vstříc. Jen nejstatečnější chlapci ze sexty se vydali na tábořiště postavit týpí.
Po dohodě jsem vyrazila až ve středu. Schválně jsem si vybrala k cestě vlak, neb cesta je to dlouhá. Jaké bylo moje zklamání, když nám v Českých Budějovicích oznámili, že až do Batelova, mé cílové stanice, pojedeme autobusem. Počasí se umoudřilo, a tak, když jsem odpoledne dorazila na Sluneční paseku, bylo příjemně slunečno. Byla jsem radostně přivítána, primáni mi hned postavili stan a služba mne zaměstnala v kuchyni.

Večer jsme strávili u ohně a byl čas uložit se ke spánku. Přiznávám, že jsem na sebe navlékla skoro všechno, co jsem sebou měla, ale díky tomu jsem se vyspala královsky.
Ranní probuzení písničkou s kytarou bylo také příjemné. Lákání k „osvěžující“ koupeli v rybníce jsem odolala, ale na rozcvičce jsem se s chutí protáhla. Mým úkolem bylo pomáhat službě. Děti byly ale hodně samostatné a tak mi zbyl i čas na sledování ostatního programu.

Se zájmem jsem se zapojila do  chemickofyzikálního bloku, při kterém studenti vytvářeli PH stupnici, elektrické baterie, zkoumali vlastnosti přírodních barviv a jejich odlišnosti. Vyráběli hady z cukru a sody, jakousi nápodobu cukrové vaty.  
Zajímavá byla i práce ve skupině biologů. V rámci zkoumání ekosystému mokřin měli studenti za úkol vytvořit potravní řetězec od nejnižších článků až po obojživelníky a ptáky.
Další blok byl věnovaný meteorologii. V jeho rámci skupina sledovala změny tlaku, teploty, vlhkosti. Seznamovala se s různými druhy mraků, vlivem nadmořské výšky na tlak. S druhy záření, která prostupují atmosférou. Různým mechanismem ohřívání země a moří a vlivu na podnebí.
Poslední blok byl zaměřen umělecky. Cílem bylo seznámit se s uměleckým směrem Land Art. Studenti v jeho rámci tvořili díla z přírodnin. Neměla jsem možnost prohlédnout si všechna, ale z toho, co jsem viděla, mi některá připadala velmi zdařilá.
Každý den měly dvě další skupiny službu, při které zajišťovaly chod tábora. Služba jezdila pro vodu do studánky, vařila, zajišťovala a připravovala dřevo na vaření i na večerní oheň. Myla nádobí. Docela jsem žasla, že některé patnáctileté dívky matky vůbec nepustí k vaření, takže byly vděčné za každou radu.
Práce v těchto blocích  probíhala ve věkově smíšených desetičlenných skupinách. Kromě toho měli studenti ještě dvě „normální“ vyučovací hodiny, rozdělené podle tříd. Veškerá výuka probíhala venku.
Měli jsme štěstí, že pršelo převážně v noci.

Každý podvečer probíhaly sportovní hry. I pobyt u večerních ohňů byl zpestřen různými hrami. Například ten "čarodějnický" probíhal tak, že z každé skupiny byla vybrána jedna "čarodějnice",  kterou musel zbytek skupiny obhajovat u "soudu" formou krátkého divadla. Všechny samozřejmě vyvázly a spálili jsme krásnou čarodějnici z chroští. Škoda, že jsem ji nestihla vyfotit.

Součástí programu byl i celodenní výlet do Pelhřimova. Samozřejmě tam i zpátky pěšky. A v neděli půldenní výlet na Křemešník. Kdo měl zájem, mohl se zúčastnit bohoslužby, pro ostatní byl připraven orientační běh.

Nedělní večer jsme si prodloužili u ohně, protože ráno už nás čekal úklid a balení.
Vyprovodila jsem studenty na vlak do Zajíčkova. Neloučili jsme se nadlouho. Již v pondělí 11.5. pořádá Přírodní škola v kině OKO od 17.30 hodin filmový večer a na něm nesmím chybět. 

Pokud by někoho zajímal dokument z jednoho dne na Sluneční pasece je na stránkách www.archiv.prirodniskola.cz mezi novinkami.