Touha
To jarní vánek zamotal mi hlavu a omámil mne
vůní fialek.
Ztrácím se v lidském nekonečném davu
a na mou bolest není žádný lék.
Jenom se nelitovat. A taky žádné slzy.
Dost bylo chleba se solí.
Já do vůně tvých dlaní chci se schovat a doufat,
že to jednou přebolí.
Smutek na duši
Čím méně vrásek tvář mi zdobí, o to jich víc mám
na duši.
Rozpadl se zámek křišťálový. A duši vrásky nesluší.
Ukryta v koutku srdce zbývá něha, co skrývá jistotu,
Že láska je jak voda živá, co roztančí mou samotu.