Do šetření se zapojilo celkem 1644 lidí, kteří začátkem letošního roku vyplňovali dotazník na webových stránkách společnosti. „Průzkum úzce souvisí s naší jarní kampaní, která říká, že internet tu bude i zítra. Chceme tak lidem ukázat, že není na škodu se na chvíli od internetu odpojit a věnovat se jiným činnostem. Online svět tu pro ně bude pořád, ale jiné zážitky můžou být pomíjivé,“ uvedl marketingový ředitel netboxu Lukáš Pazourek.
Nejméně jsou podle průzkumu v kontaktu se svými prarodiči lidé ve věku od 39 do 45 let. Skoro 11 procent z nich za prarodiči nejezdí vůbec, i když je stále má. Dalších 11 procent lidí v tomto věku se za příbuznými vypraví maximálně čtyřikrát ročně. „Tato generace je hodně časově vytížená. Většina z nich má vlastní rodinu, které se musí věnovat, zaměstnání a zájmové aktivity. Lidé v tomto věku mnohdy obtížně hledají čas na návštěvu vlastních rodičů, natož prarodičů,“ vysvětlil psycholog Michal Hummel.
Jeho slova potvrzuje také Andrea Mikulášková. „Mám dvě děti, já i manžel navíc pracujeme na plný úvazek. Moc času na návštěvu širší rodiny nám nezbývá. Za manželovým dědou jezdíme jen na Vánoce,“ přiznala čtyřicetiletá žena.
Lidé mezi 27 a 38 lety se většinou s prarodiči stýkají pravidelně. Alespoň jednou za měsíc za svými příbuznými zavítá téměř 37 procent z nich.
Ještě víc lidí, kteří se za prarodiči vypraví, je ve věkové skupině od 16 do 26 let. Každý měsíc svoji babičku nebo dědečka navštíví skoro 60 procent z nich. „Nikdy nezapomenu na letní prázdniny strávené u babičky na vesnici. Jezdila jsem tam moc ráda, pomáhala jsem jí péct buchty a krmit slepice. Do dneška mám s babičkou krásný vztah a jezdím za ní společně s rodiči každý druhý víkend. Beru s sebou i svého syna. Chci, aby věděl, že kontakt s rodinou je důležitý,“ řekla pětadvacetiletá Dita Krouželová.
Podle studie, kterou v roce 2015 zveřejnil britský deník Daily Mail, však potřebují starší lidé své příbuzné vídat minimálně třikrát týdně. Mají pak o padesát procent větší šanci, že se u nich nerozvinou deprese.
Podle Hummela je důležité, aby se lidé stýkali se svými prarodiči. „Pro starší lidi je tento typ kontaktu nesmírně důležitý. Dává jim do jisté míry chuť do života a pocit vztahového zakotvení,“ myslí si psycholog.
Majitelka brněnské pečovatelské služby Pečujeme o druhé Alena Zmrzlá se domnívá, že se většina seniorů cítí osamělá. „Lidé, o které se staráme, vítají každý kontakt. Jsou vděční, pokud za nimi někdo přijde a věnuje se jim,“ popsala své zkušenosti.
