Prostě ten koronavirus je teď pořád s námi, máme strach o sebe, své blízké, o všechny lidi, o celý náš svět… a je těžké se soustředit na něco jiného.
Sedmapadesátiletá Ivana, která je nyní na nuceném pobytu doma, protože normálně pracuje jako průvodkyně v cestovním ruchu, se rozhodla k dnes zcela běžné, ale pro ni nevídané činnosti. „Můj vztah k ručním pracím byl od malička poznamenán paradoxně tím, že moje maminka, absolventka rodinné školy, uměla úplně všechno. Šila, pletla, háčkovala, ale mě to neučila a já jsem se do toho zřejmě sama nehrnula, takže mám jen chabé základy všech těchto dovedností,“ vzpomíná Ivana a dodává, že když maminka zemřela, nevzala si od ní z bytu ani šicí stroj, protože s ním zkrátka neuměla: „Teď mě to mrzí, protože bych se s tím pomocí internetu určitě nějak popasovala a moc by se mi hodil na šití roušek, do kterého jsem se dala.“
Nešité roušky hned zavrhla, měla pocit, že nebudou dost trvalé a hledala jednoduché návody na roušky šité, aby se daly šít ručně a slušně vypadaly: „Už první rouška, kterou jsem udělala bez střihu, pouze obdélník cca 20cmx30cm, po stranách tunýlky, provlékla slabou gumou, vůbec nebyla tak špatná. Svoji funkci plnila.“
Šila dál a zjišťovala, že se i její dovednost se docela rychle zlepšuje a stehy, které používala, vypadají čím dál lépe. Rozstříhala staré polštáře, které jí chybět nebudou a našla nějaké gumy i stužky, takže materiálu celkem dost. Vyzkoušela několik střihů a pro ruční šití a pro její nepříliš pokročilý stupeň šicí dovednosti vyhodnotila jako nejlepší ten, který našla na této stránce.
Pokud chcete následovat Ivanu, právě tento střih je dostatečně jednoduchý a podrobně popsaný. Nenechte se odradit tím, že ve fotoreportáži je rouška šitá na stroji. Jde lehce i ručně za použití základních stehů: zadního a obšívacího. Jediné kritické místo je u skladu sešitých véček. Pozor na to, abyste je nepřišili k sobě, ale véčko na každé straně zvlášť. Když je rouška ušitá, zbývá tunýlky provléknout gumu nebo tkalouny, buď udělat pouze za uši nebo dlouhé na vázání vzadu na hlavě. Dobré vyzkoušet více verzí.
Tipy pro zvláště kreativní: dá se zdobit i nějakou výšivkou či nášivkou, ovšem za dodržení podmínky snadné a dokonalé údržby (časté vyvaření, vyžehlení).
„Původně jsem chtěla ušít jednu, dvě a popravdě jsem ani nečekala, že budou vypadat tak dobře, abych je mohla někomu dát. Ale udělala jsem už pro pár známých a pořád mě napadá nějaké vylepšování, hlavně co se uvazování týká. A taky s velkým zájmem sleduji všechny roušky, které jsou k vidění na našich politicích a vůbec všech, kteří se objevují na obrazovce. Studuji střihy, látky, zpracování, a dokonce někdy můžu konstatovat, že ty moje vypadají líp (SIC). Shrnuto a podtrženo: šití roušek mi připadá užitečné, a ještě se u toho zabavím i pobavím, a to je v dnešní opravdu náročné době k nezaplacení,“ dodává Ivana.