Taneční dozvuky
Ilustrační foto: Freepik

Taneční dozvuky

24. 1. 2025

V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát pracovala na ředitelství dolů jako admistrativní pracovnice. Mým nadřízeným byl všemi kolegyněmi obávaný Bedřich M., takový "studený čumák."

Několikrát jsme se pokoušely o sebemenší tzv. " rolomení ledu," ale marně. Zajímala ho jen a jen dobře odvedená práce, nic víc. A že by se v našem kolektivu našlo pro tohoto singl šéfa hned několik pohledných děvčat, bylo víc než jasné.

Jak už to v podnicích, kde pracuje více zaměstnanců, bývá, tak i v našem se občas uskutečnily oslavy, spojené s taneční zábavou. Tenkrát se jednalo o zářijovou oslavu Dne horníků v restauraci Jezerka v Hamru na Jezeře, asi 2 kilometry vzdálené od mého bydliště. Manžel mne tam odvezl s tím, že pro mne zase v jedenáct hodin před restauraci přijede. Bude spěchat, protože doma na tu chvilku měla našeho syna hlídat sousedka.

Zábava byla v plném proudu, o tanečníky jsem nouzi neměla. Ba naopak, někteří si museli i počkat (mladá holka). Přiblížila se hodina mého odchodu, asi za pět minut jedenáct náhle přede mnou stojí dosud celý večer netančíčí BEDŘICH. S úsměvem na tváři mne žádá o tanec! Šok! Na mojí výmluvu, že spěchám, jen pronesl: " To mi přece nemůžete udělat Evičko"...a bylo rozhodnuto. Vznášela jsem se na parketu a já vrána domýšlivá toto považovala za jakési vyznamenání před ostatními svobodnými kolegyněmi...(to čučíte). Po druhém tanečním kousku, ještě plná nadšení vybíhám před restauraci, ale po několikáté prohlídce parkoviště mé nadšení kleslo na bod mrazu. MANŽEL NIKDE!

Ve slabých šatech a páskových botičkách se vydávám po setmělé silnici na cestu k domovu. Schovávám se do škarpy před projížděǰícími auty a jelikož jsem si tuto situaci zavinila sama, ani se na manžela nemohu zlobit.

Asi po půl hodině míjím oplocenou kravskou pastvinu a náhle mne zaujal známý zvuk. Zvuk, který se ozýval z kravského stáda, a mně, povolánim zootechnik, bylo hned jasné, že není něco v pořádku. Musim pomoci! Sundávám botičky, prolézám kravskou ohradou a mířím za sténáním. Nevnímám, do čeho občas šlápnu, je špatně vidět. Už je mi to jasné, tady probíhá telení. Telící, zjevně již vysílená kravička, se marně snaží vytlačit hlavu telátka, koukají mu jen přední nohy a kousek čumáku. Kašlu na všechno, pomalu uvolňuji prostor okolo hlavy a čekám na porodní stah. Kluzké nohy telátka musiím obalit spodkem od šatů, zapřít se nohama a snažit se vší silou jedním tahem telátko vytáhnout. Kdyby uvízlo uvnitř pánve, to bych ho sama už nevytáhla....

Byla jsem vysílená, zmazaná od plodové vody, krve a kravinců, ale šťastná. Vlastně šťastné jsme byly dvě, já a kravská mamina. Ta hned začala to své miminko pečlivě olizovat a já sebrala botičky, prolezla ohradu a honem domů.

A manžel, ten když mne v tomto stavu uviděl asi v půl jedné mezi dveřmi, se nezmohl ani na jedno slovo výtky. Dokonce přiznal, když jsem mu vše vylíčila a omluvila se, že je na mne i pyšný. Vše dobře dopadlo, pouze šaty, ty skončily naprosto zničené v popelnici. A Bedřich, ten se naším prvním (ne posledním) tancem a vylíčením konce mé taneční zábavy ke mně začel chovat přátelsky. Možna ho trochu hryzalo svědomí za ty mé noční trampoty.

Zdraví vás velice, porodní asistentka Bertice.

 

 

 

 

Můj příběh vzpomínky Zimní soutěž 2025
Hodnocení:
(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA