Za mlžným závojem
Slunce svou tvář skrývá.
Proč mám přesto dojem,
že se na nás dívá?
Oblohou si pluje
po modrém blankytu,
Zemi oblažuje,
když není v zákrytu.
Úsměvy rozdává,
všechno kolem zlatí,
jen místa mlhavá
jeho snahu hatí.
Když se mlha zvedne
a zcela rozplyne,
Sluníčko nezbedné
zas nám shora kyne.