O trochu později než sněženka objevuje se i její příbuzná jarní bylina, bledule jarní. Jsou z jedné čeledi, amarylkovitých, a mají tudíž společné znaky.
Na první pohled jsou si podobné, ale květ bledule je baňatý, připomíná zvonek, rostlina je i o něco vyšší než sněženka, má více listů, její trsy jsou bohatší.
Bledule jarní také vyhání úzké listy z cibulky, mohou být až čtyři, a štíhlý stvol s listenem, pod kterým se sklání bílý kvítek, vzácně i dva. Kvítek tvoří šest stejně velkých okvětních lístků, na koncích ozdobených žlutou, někdy nazelenalou skvrnkou. Má šest tyčinek s prašníky a pestík, i jeho semeník se mění v tobolku. Bledule je také jedovatá, nejvíce její cibulka. Do té se také rostlina zatahuje a střádá si v ní zásobní látky pro příští rok. Množí se nejen semínky, ale stejně jako sněženka oddělováním dceřiných cibulek.
V březnu až dubnu, někdy i v únoru, můžeme spatřit bleduli jarní v zahrádkách, ale i na vlhkých loukách a v lesích blízko řek, kde vytváří nádherné bílé porosty. Roste i v horách, já ji pozoruji na podmáčených místech v Krkonoších.
Bledule jarní je ohrožený druh a je chráněná zákonem. Tato rostlinka má i sestru, vzácnou bleduli letní, vykvétající ke konci jara.
Těšme se z poselství jarních bylinek, radujme se z probouzející se přírody. Má svůj řád a vše je v ní moudře zařízeno. Můžeme se z ní poučit.
