Čert

Moc hezké povídání. Miluju psy, měla jsem jich několik , naposledy bernardýna Badynka, se kterým jsem mohla jít i ve tmě sama kolem řeky a nemusela jsem se nikdy bát. Tak mě chránil.

Velmi dojemné čtení a musím říci, že se mně stalo něco podobného s kočičkou. Po 16 letech spokojeného soužití mne opustila má věrná kočka Lucka a mně bylo smutno. Moje starší dcera v té době vedla útulek se psy i kočkami. Vzala mne sebou, abych si vybrala. Kočiček tam moc nebylo, tak jsem jen přemýšlela, že si vyberu nějakou mourinku, když jsem měla před tím černou. Ale - všechno jinak. Sedla jsem si na židli a rozhlížela se a vtom mi na klín skočila malá černá kočka a začala vrnět. Bylo rozhodnuto a mám ji dodnes. Pojmenovali jsme ji Lucka ll., když byla stejná.

Krásně jste to napsala.

Děkuji za ten nádherný příběh, Čapek by to nenapsal líp. Na prahu dospělosti jsem přišla o štěně, také čtyřměsíční na nervovou psinku. Nikdy nezapomenu na tu nekonečnou cestu přes město na veterinu s mým dvanáctikilovým miláčkem, když už byl ochrnutý. Těžce jsem se s nám loučila. Až teď na prahu stáří jsem si mohla dovolit dalšího pejska. O to víc si to teď vychutnávám.

Krásný, dojemný a šťastný příběh. Je z něj cítit vaši lásku k Čertovi, ale nejen k němu. Vzpomínka na rodiče je laskavá. Dojala jste mě, ale tak nějak krásně. Jistě rozumíte.

Moc pěkný příběh. :-)))

Také tu pokaždé reaguji na "zvířecí články" s dojetím. Shodou okolností se sestřin a tak trochu i můj černý kocour z útulku také jmenuje Čert. Sdílí domov ještě s Naděnkou a Míšou. Zažily jsme s nimi hodně radosti, ale teď už jsou Naďa a Míša hodně staří a život prodloužit nelze, nebo jen málo. Ale pořád jsme ještě spolu. Napsala jste to moc krásně, děkuji.

Krásné, i mně to vehnalo slzy do očí, také stále na svoji bezmezně oddanou psí kamarádku vzpomínám. Jsou to teprve dva roky, co mne opustila...Moje nejst. vnučka má také pro všechny pejsky v rodině jakési fluidum. Stačí říct: "přijede Míša" a můžou se radostí zbláznit a hlídají dveře, nebo vrátka. A pak ji vezmou útokem :-) .

Jano,moc hezký článek. Vzpomínám si, že moje dcera měla na všechny naše psy nějaké kouzlo. Šeptala jim cosi do ucha a oni se zklidnili a drželi a poslouchali....

Jani, to je překrásně podané. Mám za sebou podobné zážitky *****