Ale když jde o vdovce, to je jiná. Ten probouzí pečovatelské a záchranářské pudy: Chudáček, určitě je smutný, osamělý, hladový, je třeba ho vrátit do života. A tak mnozí muži, kteří se stali vdovci, čas od času prožívají bizarní situace.
„Dal jsem si inzerát na seznamku a ozvalo se mi přes šedesát žen. Dodnes jsem to nepochopil. Já obyčejný, nijak pohledný chlap, který jsem nikdy nebyl idolem žen, jsem měl v pětašedesáti přes šedesát nabídek na seznámení. Ženy mi posílaly své fotky, některé byly vyloženě krásné. Co ode mě, dědka, čekají? Pak mi kamarád, rozvedený a ve světě seznamek velmi dobře orientovaný, řekl, že když mužský napíše do inzerátu, že je vdovec, znamená to pro něj výrazné body navíc,“ vypráví šestašedesátiletý Rudolf z Ostravska.
Podobnou zkušenost má sedmdesátiletý Ivan z Prahy. Když mu zemřela před dvěmi lety manželka, začaly se mu ozývat dávné kamarádky, rodinné známé, kamarádky příbuzných, sousedky a všechny se ptaly, jestli něco nepotřebuje, jestli nechce jít na výlet, do divadla, přijít na návštěvu.
„Zpočátku jsem si říkal, že to je milé, že mi chtějí pomoct, vytáhnout mě ze smutku. Jenže pak mi došlo, že ony mě balí. Najednou u mě zazvonila bývalá kolegyně, o které vím, že na muže nemá moc štěstí a je neustále na lovu. Přinesla láhev, upečený koláč, prostě se mi vnutila do bytu. Za týden tam byla znovu. Když mě začala hladit po tváři, pochopil jsem, že jsem se dostal do pozice lovené zvěře. Rozvedené sousedky se na mě usmívají, dávají se do řeči. Když jsem šel z naší trafiky, slyšel jsem, jak si tam dvě ženy říkají: To je ten vdovec, dobrý, ne?“ vypráví se smíchem.
Statisticky vzato je tento jev naprosto přirozený. Ženy se dožívají vyššího věku než muži a výsledkem je, že například v roce 2015 žilo v České republice přes sto čtyřicet tisíc ovdovělých mužů a přes šest set dvacet osm tisíc ovdovělých žen. Když k tomu připočteme ženy rozvedené nebo prostě žijící samy, je jasné, že žen, které by se mohly seznámit a navázat nový vztah, je mnohonásobně více, než k tomu vhodných mužů. Jistě, ne každá vdova či rozvedená žena po novém vztahu touží. Mnohé jsou samy spokojené a zejména ve vyšším věku si už dobře rozmýšlejí, zda jsou schopny a ochotny měnit zaběhnutý životní styl. Ovšem pravdou je, že je mnoho těch, které by přátelství s nějakým sympatickým muže přivítaly a je jedno, jestli takový vztah přijde v padesáti nebo sedmdesáti.
„Ženy vyššího věku bývají aktivnější než jejich vrstevníci. Často to je v rodinách tak, že žena zabezpečuje společenské kontakty, vyráží do společnosti, organizuje, kam se půjde, kdo přijde na návštěvu. Po smrti ženy někdy dochází k tomu, že se muž uzavře, společenské vazby ztratí, žije samotářsky,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová. „Ovšem některým mužům to takto vyhovuje, mnozí ve vyšším věku nevyhledávají společnost, preferují klid, samotu,“ dodává.
Samozřejmě, jsou muži, kteří ve vyšším věku po ztrátě partnerky, začnou hledat novou. Nechtějí být sami, touží po blízkosti ženy, po lásce, po přátelství. Jsou však takoví, kteří si vůbec nedovedou představit, že by do jejich života nějaká nová žena vstoupila. „Nedovedu si představit, že by tady v kuchyni úřadovala nějaká žena. Vše mi tady připomíná manželku, vše tady s láskou vylepšovala. Připomíná mi ji každý hrníček, každý obrázek, vždyť mnohé jsme kupovali spolu, na společných dovolených. Nedovedu si představit, že by tady nějaká nová žena jen tak přišla a nic neměnila. A já nechci nic měnit. Zároveň chápu, že pro novou ženu musí být nepředstavitelné přijít do domácnosti, kterou zařídila její předchůdkyně, že by logicky měla tendence něco měnit. Měla by na to plné právo. A právě to já nechci,“ vypráví pětasedmdesátiletý vdovec Antonín, který žije sám pět let a za tu dobu mu dcera nenápadně představila tři dámy, které stejně nenápadně dávaly najevo, že jsou také samy.
Podobné situace registrují i pracovníci domovů pro seniory. Říkají, že jejich klienty velmi často kontaktují vdovy, kteří v nich žijí. Zvou je na kávu, na televizi, dávají se do řeči. Prostě, když se v domově pro seniory objeví nový muž, mnohé obyvatelky prý zbystří. Není divu, například ve věkové kategorii nad osmdesát let žije v českých domovech pro seniory přibližně deset a půl tisíce žen, ale pouze dva a půl tisíce mužů. A mnohé dámy si i v osmdesáti letech občas řeknou: Ono by bylo příjemnější koukat na ten film s přítelem, se kterým bychom si o něm mohli povídat, než tady takhle sedět sama.
Zkrátka, být osamělým mužem ve vyšším věku není jednoduché, je třeba počítat s tím, že se pro nejednu dámu stane zajímavým objektem. Může to být překvapivé, otravné i příjemné, ale prostě to tak je a statistiky napovídají, že i nadále bude.
