Já ráda vzpomínám
Ilustrační foto: pixabay.com

Já ráda vzpomínám

19. 6. 2019

Jak vidím, téma retro je in. V návaznosti na svůj předchozí příspěvek jsem si opět uvědomila, jak strašně rádi všichni vzpomínáme. Fakt všichni, bez rozdílu…

S přibývajícími léty se ke vzpomínkám stále vracíme. Lovíme je z hlubin vlastní paměti i ze zaprášených krabic na půdě, postupně je třídíme, ty hodně zanešené čistíme od balastu, jiné zas trochu přibarvujeme nebo je aspoň mírně poupravíme. A co je na tom nejlepší, že moderní technika nám poskytuje spoustu možností, jak své vzpomínky sdílet a porovnávat. Vzájemně si je různými cestami (včetně našeho drahého portálu i60!) předáváme a máme radost, když evokují stejnou či podobnou vzpomínku v někom jiném. Anebo naopak vybudí ostrou polemiku či konstruktivní diskuzi.

Je toho tolik, co bylo v dobách našeho mládí hezké a co stojí za to uchovat si v paměti… A taky jsem přesvědčená, že to tenkrát nebyl jenom věk, který nám dával křídla. Úhel pohledu se může samozřejmě různit, a jak jsem už zmínila, připouštím, že vzpomínkám spojeným s dětstvím a mládím přidáváme občas na pastelovém odstínu. Ale zároveň jsem si jista, že bychom společně dali dohromady velmi dlouhý seznam pozitivních zážitků i z nechvalně známého období, které politická terminologie označuje jako normalizaci. Některé z nich totiž provázejí opravdu úsměvné detaily…

Tak například mateřská školka. Na ni mám asi nejranější vzpomínky, kterých jsem schopna. Vroubkované punčocháče, zástěrka s velkou kapsou a kanýrky na ramenou. Fronta na rybí tuk, který nám všem jednou lžičkou (aluminiovou!) dávala paní učitelka do pusy. Ještě teď je mi špatně, jak to bylo fuj! Malé stolky a židličky se musely před obědem rozestavět v herně a hned po něm zase sklidit, aby bylo místo na lehátka. K obědu nejčastěji krupicová polévka s vejcem a rajská. A nebo krupičná kaše s cukrem a skořicí, pokapaná máslem. To bylo náhodou mňam! Jenže mně tenkrát chutnala i rozvařená kolínka s nezapomenutelnou UHO neboli univerzální hnědou omáčkou. A dokonce i dušená mrkev s hráškem, která u jiných dětí obvykle zůstala na talíři. Na svačinu jsem s chutí vypila hrnek kakaa, a loupáček, který je kupodivu k dostání dodnes, jsem pak ukusovala cestou domů. Pokud mě ovšem maminka nevyzvedla „po o“…

Ve školní jídelně to bylo velmi podobné, jen mnohem větší. Větší děti, větší stoly, talíře, porce i kravál. Vikslajvantové ubrusy, které kuchařka v gumové zástěře utírala hadrem, jehož odér mám v čichové paměti uložený na předposledním místě…

Na kultivaci stolování nebyl před padesáti lety kladen zvláštní důraz a jídelníček od té doby taky zaznamenal četné změny. Mám jen smůlu, že mi chutnalo tenkrát stejně jako dnes...

A taky se musím přiznat, že třeba na prvomájový průvod nebo školní akademii jsem se jako dítě vždycky hrozně těšila.

Recitovala jsem totiž nejlíp z celé třídy…

A jelikož na to všechno JÁ RÁDA VZPOMÍNÁM, zamilovala jsem si o něco později i stejnojmenný šanson Hany Hegerové. I když se netýká zrovna vzpomínek na školní jídelnu... Tak si zavzpomínejte se mnou.

 https://www.youtube.com/watch?v=NIelpgZ24Hc 

 

 

Hezké vztahy v běhu času vám přeje

 

 

 

Glosa Hany Švejnohové
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Když já si nic ze školky ani školní jídelny v dětství nepamatuji. To až jako učitel.
Hana Práglová
Pozorně jsem si přečetla článek i komentáře. Nevím,jak je autorka stará. Ale počítám,že je ve věku mých dětí. ( Já jako dítě jsem nikdy v MŠ rybí tuk nezažila!!! ) Tehdy byly v MŠ a já tam byla učitělkou. Rybí tuk se povinně u nás užíval jen velmi krátkou dobu. a to před dopolední svačinkou,chvilku po příchodu do MŠ!!! Každé dítě mělo svou lžičku!!! Mnohým to nechutnalo,ale ...i já si tuk občas ráda polkla... Vzpomínám,jak jsem učila dítě jíst chléb. Doma ho odmítala,protože tam byl kmín. Dítě od zdr, sestry nedokázalo jíst vejce. I toto se nenásilnou formou naučilo. A v ŠvP jsem byla požádána, abych dítěti v noci dávala jahodovou šťávičku. Po dvou nocích,,kdy dostalo čistou vodičku,spalo celou noc a rodiče byli spokojeni... Na všechno ,co bylo,dodnes velice ráda vzpomínám a nikdy se nebráním diskuzi!!
František Matoušek
Já také rád vzpomínám. Napsal jsem i knihu "Vzpomínky zůstaly". Je určena pouze pro moje syny a jejich děti. Jsou tam zachycené vzpomínky od mého dětství až do mojich 72 let. Vydal jsem ji vlastním nákladem . Když jsem ji psal prožil jsem znovu svůj život, který byl díky mojim rodičům nádherný. Do školky jsem nechodil, maminka byla se mnou doma. Školní jídelnu jsem navštěvoval až v době , kdy maminka musela v padesátých letech do práce, protože tatínek nás neuživil, ale to už jsem byl na měšťance, ale to už sem nepatří, to patří do moji knihy. Trochu jste mě ty moje vzpomínky zase oživila. Díky a vzpomínejte dál.
Zorka Horká
Zuzko, my jsme taky do školky nechodili (přibyl k nám bratranec) a hlídala nás babička. Takže ani do žádné školní jídelny jsme nemuseli.... možná by mi i chutnalo ;-) a nebudu mít na co vzpomínat ? Zatím žiju přítomností - tady a teď :-))
Zuzana Pivcová
Do školky jsme se sestrou nechodily. Náš tatínek byl ze staré školy a chtěl, aby s námi byla maminka doma. Když však byl později vážně nemocný, už to nešlo. Maminka šla do práce a my mimo jiné i do školní jídelny. A tam mi to, mně, kterou museli do jídla neustále nutit, překvapivě chutnalo, až na moc velké porce, které mi většinou nandávala naše teta, která tam byla v té době jednou z kuchařek.
Hana Švejnohová
https://www.youtube.com/watch?v=JqpzWUA-UWs Tohle je asi pro vaše vnímání trefnější, nemám pravdu?
Hana Švejnohová
Nemám co dodat... jste jednička... :-)
Zorka Horká
Koukám, že paní autorka asi očekává výhradně aplaus. Ujišťuji, že čtu pozorně. Při poslechu šansonu jsem se začetla do vašeho díla a následně reagovala. No a přišlo mi to jaksi pomatené. Proto ta moje reakce. A otírat se o můj nick ? To je na úrovni té mateřské školky nebo 1.stupeň ZŠ (max) :-))
Hana Švejnohová
Pardón přijímám... Čtenářka s pseudonymem Zorka Horká čte příliš zbrkle, protože jinak by zaznamenala na konci článku poznámku, která upozorňuje, že souvislost mezi textem šansonu a mateřskou školkou vskutku neexistuje... :-) V daném případě jde pouze o podstatu, že i JÁ RÁDA VZPOMÍNÁM - a stejnojmenný šanson první dámy tohoto oboru je mým oblíbeným... Už to chápete, Zorko? Možná je na Vás příliš velké horko...
Zdenka Jírová
Do školky jsem nechodila, ale na 1.třídu si pamatuji a dokonce mám uložené i vysvědčení. Papír je ale už hodně křehký, skoro se rozpadá. Je z roku 1952.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.