Sedím a dívám se do vzdáleného kraje
na mlhu halící stromy do stříbrného hávu.
Na stole sklenka vína, v krbu oheň vlaje,
ve slunci jak v oranžové dýni pod zavřenými víčky plavu.
Tma se blíží mílovými kroky, za okny padá chlad.
Hledám světlo! Zřídka je však vidět po setmění,
tak jako věčný povzdech žádající vysvětlení:
Proč prostě nemohu zůstat stále mlád?