Pravda bývá občas děvka prodejná
Ilustrační foto: Pixabay

Pravda bývá občas děvka prodejná

22. 7. 2022

Stačí si pustit zprávy na různých televizních stanicích, nebo si projet nejrůznější webové stránky. Jedna událost, jeden prostý fakt, je tam interpretován mnoha způsoby, často vzájemně si odporujícími. Holt svět médií je poplatný tomu, kdo platí a kdo vyznává ta „jedině správná“ ideologická stanoviska. Vyznej se v tom, občane! A ty tzv. velké pravdy se mění prakticky s každým režimem. Dnes se mi zdá, že se kupodivu mění již s každými volbami.

Na prezidentské standartě se stkví už od roku 1920 krásné heslo – Pravda vítězí. Když tato dvě slova, tu svou neochvějnou víru, psal Mistr Jan Hus v roce 1413 Janovi z Rejštejna, myslel to upřímně. Ale už v jeho době to bylo heslo velmi pochybné.

Jinou pravdu zastávali tehdy jeho příznivci, jinou pravdu měli ortodoxní katolíci, jinou pravdu zastávali vyznavači Alláha atd. Tam, kde veškerý život ovládá nějaká ideologie, ať už náboženská, či politická, nemůžeme v  žádném případě mluvit o té jediné a správné pravdě. Velkých pravd je celá fůra. Spíš bychom si to okřídlené heslo  „Pravda vítězí“  mohli pozměnit na „Pravda vyděsí“. Ostatně, ani z  hlediska filozofie neexistuje absolutní pravda.

Když se ale nad heslem Pravda vítězí zamyslíme hlouběji, můžeme ho interpretovat i jinak, pozitivněji. A to ve chvílích, kdy se projeví schopnost a síla národa rozhodnout o své budoucnosti a překonat kritické momenty své existence. V momentě, kdy převáží potřeba národní pospolitosti.

Ale většinou si budujeme své vlastní pravdy, jakési ideologické tvrze, které hájíme až s fanatickou zatvrzelostí. Najít v tomto, tzv. demokratickém, režimu společnou řeč, je mnohdy za hranicemi možností. A nejedná se pouze
o zájmovou oblast jednotlivých stran, ale v  nedávné minulosti jsme mohli sledovat, že ani ministři jedné vlády nejsou schopni se dohodnout. Není schopen dohodnout se i parlament s  vládou, vláda s  kanceláří prezidenta, jednotlivé politické strany mezi sebou. Co je vlastně v pozadí všeho? Je to především boj o moc. A moc s sebou přináší i hmotné požitky.

Propaganda v médiích jede na plno a hledají se viníci stavu. Ať už je to Brusel, Moskva, počasí, ten, co je u moci, možná, že dojde i na ufouny. Ale především si za vše můžeme sami, svou zatvrzelou mánií velkých pravd. Nezapomínejme, že za každou takovou pravdou něco nebo někdo stojí. A jsou to většinou peníze, spojené s rozhodovací mocí.

Tento společenský systém, pro který jsme kdysi zvonili klíči, přinesl tržní mechanismy a fůru nejrůznějších pravd. Pravd, které se v tomto systému staly až tržním produktem. Ztrácíme vlastní myšlenky a ty pravdy marně hledáme, nikoli v sobě, ale hlavně na trhu nejrůznějších médií.

 

* * *

glosa společnost
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Milé dámy, děkuji vám za vaše názory. Tohle je velké téma a já nebudu raději dále polemizovat.
Jitka Caklová
Věro (18:00), jak vypadá takový samozvanec?, je to ten, co se sám pozve do diskuze, ten, co neztrácí vlastní myšlenky, pravdu hledá v sobě, nikoliv na trhu nejrůznějších médií? Není snad to, co Ty nemáš ráda, živná půda pro nepřátelství? Mně samozvanci nevadí, třeba proto, že za svoji pravdu končí na hranici, právě díky těm, kteří si myslí, nebo tvrdošíjně prosazují něco jiného.
Martina Růžičková
Zajímavé a smutné zamyšlení o relativitě pravdy.
Zuzana Pivcová
Já si myslím, že tady na planetě, případně na jiných, žádná jediná lidská pravda není, takže to, co se za pravdu vydává, vymysleli zase jen a jen lidé. Pokud dospějeme individuálně k něčemu, co se nám v tu chvíli jeví rozhodně jako pravda, dospěli jsme zase jen ke své pravdě, kterou už máme ve vědomí nebo podvědomí dávno, pouze ji zatím nevyvolala nějaká konkrétní situace. Se svou pravdou můžeme být podobni řadě jiných lidí s pravdou obdobnou. I vzhled má přece víc lidí podobný, nebo projev, nebo zájmy atd. Není to však důkaz pravdivosti té či oné pravdy.
Věra Ježková
Jendo, dobré zamyšlení. Je známo, že pravda je relativní. Nemám ráda, když různí samozvanci hlásají „svoji jedinou pravdu“, majíce za nepřítele či hlupáka toho, kdo si myslí něco jiného.
Jana Šenbergerová
Přestože nevěřím v žádného Boha, nepochybuji o tom, že to, co všichni hledají, najdeme jen "na pravdě boží". Tam se budeme moci vycpat se všemi svými lidskými pozemskými pravdami, tam nás na chvíli pohltí ta jediná nesmírná vesmírná, aby nás zase časem vyplivla někam, kde budeme znovu hledat tu jedinou pravdu skrze ty své osobní a skupinové. Ne, že by to bylo vždy příjemné, přesto mě to docela baví. Tady bezpochyby platí, že každý chvilku tahá pilku. A jak to dopadá, když se příliš tlačí na pilu, to každý dobře ví. Díky za článek. dobře se četl a donutil mě k zamyšlení, i když dnes se mi v tom horku ani moc myslet nechce. :-)
Marcela Pivcová
k Vašemu článku (odešlo to nějak předčasně) jsem jen chtěla připsat, že podle mne máte Vy velkou pravdu.
Marcela Pivcová
Pane Jendo, nebudu psát žádné složité úvahy, jaká a čí je nebo není pravda, k Vašemu čl
Jitka Caklová
Pravda bývá udušena hned v zárodku, dřív než se lidé stihnou domluvit. Vládci nastavili takový režim, který potřebují, aby si mohli dělat co oni chtějí a vytvořili takový systém, ve kterém si řadoví občané o pravdě mohou nechat jen zdát. Do očí i uší bijící je pravda o době kovidové s následnou vakcinací. Také byla pravda udušena hned v zárodku. Podle aktuální ankety zde na íčku "pravdě" věří čtvrtina hlasujících, druhá čtvrtina nevěří a polovina hlasujících neví, kde je pravda. Nemám nic proti, každý se může demokraticky rozhodnout, zda bude podporovat dobro, nebo zlo. Tedy pokud to rozezná.
Anna Potůčková
Zajímavá úvaha! Ale dobrat se pravdy je někdy hodně těžké a mnohdy až téměř nemožné. Na toto téma mám jeden úsměvný příběh. V koupelně mám totiž různé toaletní vody a parfémy. A měla jsem tam jeden takový malinký do kabelky. Když jsem si pro něj šla, tak byl prázdný. Den před tím tam na WC chodily mé 2 vnučky ve věku 5 a 6 let. A chodily tam dost často. Tak jsem je pak samozřejmě vyslýchala, která jej vyprázdnila. Samozřejmě ani jedna a prý ani nevěděly jak ten malinký flakonek vypadal. Já si jej naštěstí schovala a oběma jim jej ukázala. Ta 6ti letá (Elinka) si jej velmi začala prohlížet a její mamka ji sledovala, jak jej prohlíží a přitom na mě kývala, že pachatelem je určitě ona. Nakonec musela s "pravdou ven", nebot dcera jim řekla, že nebude koupaliště. Ale zapírala dost dlouho, než řekla pravdu. A podobně jako tyhle malé vnučky se chovají i dospělí. Pravda hold někdy hodně bolí a není jednoduché posoudit v dnešním světě co je pravda a co je lež. Dobře to napsala Sona P. a pro jistotu hned 3x. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.