Povídka: Zvíře v nás
Ilustrační foto: Pixabay

Povídka: Zvíře v nás

14. 1. 2024

Stalo se to ve středu odpoledne, těsně před Vánoci. Alžběta se při úklidu předklonila, a už se nenarovnala. Po chvíli se jí podařilo vyručkovat po zdi do jakéhosi polostoje, typu „uctivý služebníček,“ ale nebyla to žádná slast.

Bolest jí vystřelovala z beder po vnější straně stehna, přes koleno a lýtko, až do konečků prstů levé nohy.

„Sakra. To se mi musí stát zrovna, když je největší blázinec. Tohle samo nepřejde. Musím k Doktorovi. Snad ho ukecám a vezme mě bez objednání.“

Naštěstí na sobě měla džíny, tak si jen opatrně oblékla bundu a vzala kabelku, do které dala tentokrát opravdu jen to nejnutnější: mobil, klíče, peněženku s doklady a krabičku višní v čokoládě. Problém nastal s obouváním, takže se nakonec rozhodla, že pojede v pantoflích.

Po namrzlém chodníku se došourala k autu, do kterého se za tichého klení velmi, ale opravdu velmi opatrně nasoukala. Ještě, že má automat, a k řízení levou nohu nepotřebuje. Dojela na nedalekou světelnou křižovatku a zastavila na červenou.

Při čekání si vzpomněla, jak si ještě před pár měsíci neuměla představit, že se vzdá manuálního řazení a nechápala, jak se bude rozjíždět do kopce bez ruční brzdy. Nakonec se nechala ukecat a do automatu šla. Pokrok nezastavíš. Ale z autosalonu jí nový vůz musel přivézt Syn až před dům. Teprve tam si sama sedla za volant a poprvé objela blok. Vrátila se naprosto nadšená a najednou jí nebylo jasné, čeho se tak bála. „Asi stárnu, když panikařím z nových věcí,“ pomyslela si tenkrát.

Jakmile padla na semaforu zelená, rychle se vrátila od vzpomínek zpět do reality, protože před ní stojící auto se ne a ne rozjet. Jak to tak za volantem bývá, probudilo se v ní její horší Já, takové to někde v hloubi duše ukryté, zuby cenící Zvíře: „Kruci, tak pohni! Co tam děláš? Chrápeš nebo hledáš volant?“ Aby ješitnost Zvířete víc nakrmila, dvakrát dlouze zatroubila. A jelikož měla bolesti, spěchala a byla v autě sama, samozřejmě k tomu přidala i několik nadávek a oslovení nepříliš vhodných pro dámu. Nakonec se jí ještě na poslední chvíli podařilo procpat se křižovatkou na oranžovou.

Do ordinace dorazila až půl hodiny před zavíračkou. V recepci se na ní Sestra koukala dost kysele, ale poté, co jí Alžběta podala dárek a řekla: „Sestři, oslaďte si život, jste moje jediná naděje, jinak už na jaře nezaseju,“ nakonec roztála a vzala si od ní i kartičku pojišťovny.

Nicméně Doktor byl v dobrém rozmaru i bez bonbónů a celkem ochotně se začal Alžbětě věnovat. Ani mu nemusela nic vysvětlovat, na první pohled mu bylo jasné, o co jde. A když viděl, že má bolestí slzy v očích, řekl vlídně:

„Odložte si bundu a položte se na břicho.“

Vynervovaná Alžběta trošku zazmatkovala a lehla si na záda. Okamžitě si svou chybu uvědomila a přetočila se. Bohužel si toho ale Doktor všimnul.

„Výborně,“ zajásal, „dala jste to hned na druhý pokus! To v tomhle věku není vůbec špatný.“

Pak pedálem vypumpoval lehátko nahoru a začal „pracovat“. Za pomoci různých mučících chvatů dostal záda do původní správné polohy, pak Alžbětě píchl injekci a evidentně v dobrém rozmaru řekl:

„Hotovo. Můžete se jít oblékat. Radujte se, veselte se, slavte! Minimálně na letošní Vánoce si můžete začít objednávat drahé dárky.“

Přitom ale zapomněl sundat lůžko dolů. Alžběta z něho musela seskočit.

„Jako Sokolka,“ zasmál se uznale.

I Alžběta se už usmívala. Nejcennější vánoční dárek jí dal sice Doktor, ale v hlavě se jí začínala bleskově honit spousta marnivých nápadů, o co by si tak ještě honem mohla napsat Ježíškovi. Moc dobře totiž slyšela to Doktorovo slůvko minimálně, a proto věděla, že má nejen tyhle Vánoce, ale nejspíš i ty příští, v suchu.

Po cestě domů se Zvíře v ní pomalu začalo měnit v Beránka a ona vlídně kynula na přechodech chodcům a shovívavě a v klidu čekala, až se na křižovatce před ní pomalu rozjede zase nějaký ten zpomalený řidič s manuální převodovkou.

 

 

 

 

 

povídka
Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Opravdu moc hezké. Také se mi to stává, jak s hekáním lezu, do auta si nohu nadzvedávám a slibuji si, jak budu hodná ke všem. Ale za volantem jsem také jadrná, hlavně když na kruháku tam vletí blbci.
Jan Zelenka
Kéž by to u doktorů dopadalo takhle dobře. Mám zcela jinou zkušenost. Ale povídka je hezky napsaná.
Anna Potůčková
Mám to jako Nada Š. Ba možná i horší, nebo t můj manžel ŘP a auto jsme nikdy neměli a mít už nebudeme.
Dana Straková
Úplně Vás chápu, člověk se občas sám sobě diví, co se v něm skrývá... Ale netrapte se tím, okénko jste nestáhla a slyšet Vás nebylo :-)
Naděžda Špásová
Tak já bych dopadla hůř, nemám totiž řidičák. Vlastně asi ne, žiju s řidičem. Hezky napsané, ale s Bobinkou se mi to líbí víc. Álo, ale spisovatelka jsi fakt dobrá. Přeji hodně zdraví a štěstí.
Blanka Lazarová
Autem k doktorovi s bolestí v zádech, taky bych cenila zuby. A slovník bych měla určitě jako "dlaždič". :-( :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.