Vzpomínání na prarodiče a jejich chalupu
Všechny fotografie: Zdenka Jírová

Vzpomínání na prarodiče a jejich chalupu

17. 2. 2024

Měla jsem babičku a dědečka, kteří se narodili oba před 150 lety a zanechali nám na sebe nejen hezkou vzpomínku, ale i pěknou chalupu, kterou jsem nakonec zdědila i já. 

Na babičku si ještě vzpomínám, jezdila jsem k ní velmi ráda na prázdniny, ráda jsem jí pomáhala v jejím malém hospodářství kolem chalupy. O této chalupě vám chci vyprávět. Prarodiče si jí koupili v roce 1899 a od té doby byla vlastnictvím naší rodiny až do roku 1999, tedy plných 100 let.

Když si ji kupovali děděček s babičkou za pár uspořených zlatek, které bylo jejich jediné jmění, byla to obyčejná chalupa v podhradí, měla ještě doškovou střechu a hliněnou podlahu, ale pro ně to byl úplný poklad. Založili v ní rodinu a chaloupku začali zvelebovat. Děda byl vyučený švec a aby si trochu přilepšil, dělal kostelníka v místním kostele sv. Štěpána, který byl založen v roce 1250. K chalupě patřil i kousek pole, kde mohli hospodařit.

Brzy se jim narodil první syn a pak i další, poslední a jediná byla dívka a to byla moje maminka. Měli celkem 5 dětí, ale jen od mojí matky se dožili vnoučat. Nejstarší syn musel do té "Velké války" na rozkaz císaře pána Františka Josefa I. a také v ní padl. Mám schované jeho dopisy domů, kde si stěžuje na kruté válečné podmínky - zima, hlad a těžká práce. Prosí v nich o poslání chleba a mouky, aby si mohl něco uvařit. Při jejich čtení jsem se neubránila pláči, i když jsem vlastně svého strýce nikdy nepoznala. Jeho jméno je zvěčněno na pomníku padlých v I. světové válce v rodném městě Kouřimi.

Další bratr maminky zemřel na prudký zánět slepého střeva, je pochován v Praze na Olšanech, jeden syn zemřel v dětském věku, poslední syn zemřel na srdeční komplikaci a tak zbyla jen maminka s nevlastní sestrou, kterou jako dítě babička s dědou adoptovali jako sirotka. Maminka měla z prvního manželství syna a z druhého mě. Narodila jsem se v posledních měsících 2. světové války, jestě v protektorátu. V jednom měsíci mě chtěli Němci zabít, když hledali u nás zbraně, které naštěstí nenašli a v následujícím měsíci mě už chovali ruští vojáci, kteří u nás i nějaký čas bydleli při osvobozování Prahy. My jsme se poválce přestěhovali do pohraničí, protože tatínek zůstal bez práce a tam se práce nabízela. Bydlím zde dosud a Teplice se staly mým druhým nejmilejším městem, spolu s mým rodným královským městem Kouřimí. 

V chalupě stále žila babička, děda už zemřel brzy po válce, ale babička byla čilá až do konce života. Měla jsem ji ráda, naučila mě plno zajímavých věcí o životě na venkově. Chodila jsem s bratrancem pást husy, připravovala jsem krmení pro malá kačátka, sbírali jsme klestí na topení, v chalupě se topilo i v létě, protože se každý den vařilo. 

Za řadu let po její smrti jsem se chalupy ujala já s manželem. Chalupa potřebovala generální opravu, a tak jsme trávili volný čas jejím zušlechtováním jako každý chalupář. Nejprve jsme uklidili zahradu, špatné stromy jsme vykáceli, vybudovali jsme novou kadibudku, přistavěli kůlničku a později i koupelnu a splachovací WC. Také nám padala kamenná zeď, na které byl vetchý plot, museli jsme ji zbourat a postavit znovu.  Vyměnili jsme i okna, ale zachovali jsme tvar, žádná umělá. Chtěla jsem zachovat ráz vesnické chalupy a přidat nenápadně pár vymožeností, aby se nám tam lépe žilo.

Starší dcera už tam zajížděla jen občas, ale mladší zde prožívala krásné dětství v přírodě s místními kamarády. My jsme se tam také spřátelili s jejich rodiči a bylo nám tam všem pěkně. Na večerní posezení na zahradě s ohýnkem a opékáním tradičních vuřtů se nedá zapomenout. Dcera hrála na kytaru a všichni jsme si zazpívali známé trampské písničky. Snad se to líbilo i babičce, která nás určitě sledovala z obláčku. Dcera odrostla, já zestárla a zůstala sama, a tak došlo k velmi nemilé skutečnosti, kdy jsem musela chalupu, na kterou jsme měli všichni ty nejhezčí vzpomínky, prodat. Už jsem se nemohla o ni starat ani ji využívat, bylo to daleko.

Stále na ni vzpomínám, jezdím tam s dětmi alespoň jednou ročně navštívit a upravit hrob, kde celá moje rodina odpočívá. Jednou se k nim vrátím natrvalo.

 

 

 

rodina Soutěž - zima 2024 vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Velková
Milá vzpomínka.
ivana kosťunová
Krásně a citlivě jste chaloupku opravili. Také jsem litovala, když chaloupku, kam jsme jezdili na prázdniny koupili jiní lidé. Ale dnes , když tam jednou za rok přijedeme, a vidím, jak se ti majitelé o svůj domek starají, zvelebují zachradu, opravují střechu,- mám radost, že je v dobrých rukou, a přežije ještě další roky v dobrém stavu. Ne každý domek má takové štěstí.
Alena Švancarová
Zdeničko,hezké,je z toho trochu cítit smutek,že vše je pryč,že jste chaloupku museli prodat,ale tak to je život.Hlavně,že se Ti líbí v Teplicích,tam kde dnes žiješ.
Dana Straková
Moc hezké, já měla babičku, matčinu maminku a ta bydlela s námi, ale z tatínkovy strany dědu, ke kterému jsme jezdily se sestrou vždycky na celé prázdniny a vzpomínky jsou pořád jako živé. Děkuji
Jana Jurečková
Já jsem měla milovanou babičku a dědu v Brně. Můj tatínek pro ně tehdy opravil domeček v Andělské Hoře /okres Bruntál/. Mohl se tak o ně starat a pomáhat jim. Jenže, když umřeli, obec na něj začala tlačit, že tam musí někdo bydlet nebo, že musí dům prodat. Táta dům prodal, později toho litoval, ale už bylo pozdě. Já a můj bratr jsme nezdědili nic. Přesto nám zůstaly hezké vzpomínky. Já v té vesnici chodila do školy, která byla jen kousek od domu. Někdy jsem tam přespala a nemusela řešit dojíždění ze sousední vesnice Světlé Hory, kde jsme bydleli. Jen lituji dětí, kteří babičku a dědu nikdy nepoznali.
Hana Rypáčková
Hezké počteníčko, dcera bydlí v nedaleké vesnici a Kouřim je krásné městečko a stojí za prohlídku. Je tam skanzen a bývají tam kouzelné trhy .

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

19%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

19%