To musíš, to nesmíš! Život podle pouček střídá jiný trend

Ke mně přišel kamarád a začal mluvit o nezaměstnaných, o statistikách, jak se mají dnes všichni špatně, prostě měl sáhodlouhé důkazy o tom, jak všechno vede k horšího. Já mu to taky znevážila, že je důchodce a že se ho netýká nezaměstnanost. Ale on pořád mlel, jak někteří nemají práci. Já už to nemohla vydržet a znevážila jsem rozhovor: " Po nás potopa". On se taky urazil a řekl, že aspoň ví, na čem u mě je. Znám spoustu těch, co stále vidí jen to špatné. Berou energii, moc vysávají. Já od nich utíkám.

Paní Špásová, Obdivuji takové ženy! Obdivuji Vás, Šťastná to žena! My jsme si jako děti nemohly od dětství jít za "svým", pravda je, že to byl rok 60 a níže a to bylo o zcela jiné výchově než nyní. Pokud Vám Vaše vize "jít si jen za svým" vydržela i v manželství, mohu před Vámi jen smeknout a poklonit se. Obdivuji Vás.

Knížku jsem před pár lety četla. Nejdřív jsem z ní byla nadšená, postupně méně až vůbec.

Neměla jsem a nemám ráda, když mi někdo linkuje život. Na rady moc nedám, od dětství si jdu za svým. Pokud si nevím rady, zeptám se, to mi nedělá problémy.

Za vulgarismus to nepovažuji. Plno lidí se někdy ostřejšími slovy cítí pohoršeni, zatímco jejich nepěkné skutky jsou proti tomu prd z hrachové kaše. Každý podle sebe. Nemusím něčí jízdní řád mého života kopírovat. Já žádné psychické problémy nemám ale vím, že všechno nemohu hodit za hlavu. Už bych asi tady nebyl. Také ten menší zbytek života, co nás čeká bych promarnil To nechci. Já když si něco splním, dám si nějaký malý cíl, který dokáži uskutečnit cítím, že můj život má smysl.

Se svým temperamentem mnoho nenaděláte. Předělat úzkostného člověka na lehkomyslného - to by bylo na Nobelovu cenu.

Dle mého názoru každému co jeho jest. Ať se každý zajímá o co chce, anebo se nezajímá o nic pokud chce. Zdržela bych se ale hodnocení co je lepší a pro člověka prospěšnější. To si musí rozhodnout každý sám.