Ideální soused. Existuje?
Mít dobré sousedy je velká výhra. Ilustrační foto: ingimage.com

Ideální soused. Existuje?

8. 7. 2018

Tichý, milý, smívá se, není zvědavý, ale naopak kdykoli ochotný pomoci. Ale s mírou, nesmí být vlezlý. Tak nějak si většina lidí představuje ideálního souseda. Sousedské vztahy jsou totiž velmi důležité a dovedou pořádně znepříjemnit život.

Devět z deseti Čechů by nechtělo mít za souseda narkomana, alkoholika nebo člověka s kriminální minulostí. Přibližně třetina Čechů by nechtěla mít za souseda člověka s jinou barvou pleti, cizince. Vyplynulo to z průzkumu zveřejněného Centrem pro výzkum veřejného mínění. Naopak je Čechům zpravidla jedno, kolik mají jejich sousedé let a jaké politické názory vyznávají. Jedinou další skupinu, kterou často zmiňovali jako nepřijatelnou, tvoří lidé psychicky nemocní. „Ty by za sousedy nechtěly mít dvě třetiny dotázaných,“ uvádí zpráva Centra pro výzkum veřejného mínění.

Soused je zpravidla bytost podceňovaná a nevnímaná, dokud s ním člověk nepřijde do kontaktu. Pak se z něj může stát bytost velmi příjemná nebo naopak nenáviděná, která dovede pořádně zkomplikovat život. Ne nadarmo se říká, že kápnout na dobrého souseda je něco jako výhra v loterii.

„Když se ta rodina přistěhovala do vedlejšího bytu, moc sympatická mi nebyla. Děti nezdravily, paní nebyla komunikativní, pán byl pořád v práci. Přivítala bych lidi trochu milejší a kontaktnější,“ vypráví Hana, šestasedmdesátiletá vdova, která žije sama ve vysokém panelovém domě na pražském sídlišti. „Brala jsem to prostě tak, že obyvatelstvo našeho paneláku, ve kterém se dříve většina partají znala, se postupně obměnilo a stalo se z něho neosobní prostředí, kde si jeden druhého nevšímá. Pak jsem si zlomila nohu. Když mě přivezla sanitka z nemocnice, krátce na to zazvonila ta nová sousedka. Nabídla mi, že mi její děti budou chodit nakupovat, že mi přijde uklidit, pomoci. Doslova jsem zírala. Nejdříve jsem jejich pomoc nechtěla přijmout, po dvou dnech mi došlo, že jsem bez nich v háji. Ta dobrá žena mi dokonce pomáhala s hygienou. Ukázali se být neuvěřitelně citliví, všímaví lidé. Vůbec mě neznali, ale vycítili, že si sama neporadím. Neuvěřitelně mi v tom těžkém čase pomohli a stali se z nás přátelé,“ říká Hana. Oplácí jim to aspoň tím, že jim zalévá kytky v bytě a krmí kočku, když jsou na dovolené. „Občas jim něco upeču nebo jim nechám u dveří víno, které však oni stejně přijdou vypít ke mně, se mnou. Našla jsem vlastně něco jako rodinu, kterou nemám,“ říká s dojetím. 

Když se podaří v domě obývaném více lidmi vytvořit komunitu, která si pomáhá, je to téměř zázrak. Mnohdy je umění vytvořit jen komunitu, která se toleruje a nevytváří problémy.

„Nedávno jsme se na schůzi společenství vlastníků rozhádali, protože část lidí navrhla zákaz kouření na chodbě. Já byla pro, načež mě přestal zdravit soused, který pravidelně hulil u mých dveří. Jeho syn si přede mnou dokonce uplivl u výtahu,“ vypráví padesátiletá Věra z Ostravy.

Průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění naznačil, že její spor není výjimkou. Přibližně pětina dotázaných uvedla, že by ve svém sousedství nechtěla mít kuřáky. Celkem pozoruhodné je, že přibližně pětině Čechů by jako sousedé vadili i lidé s jiným náboženským přesvědčením. Jedenáct procent Čechů by podle průzkumu nechtělo mít za souseda člověka tělesně handicapovaného. Průzkum ukázal, že příliš tolerantní nejsme. Na druhé straně možná naznačuje, že čím dál více lidí zažilo nějaké ty sousedské neshody a když mají popsat ideálního souseda jsou poměrně nároční.

Podobný průzkum si před časem zadala Hypoteční banka. Vyplynulo z něj, že Češi si ideálního souseda představují nějak takto: ochotný, milý, slušný, zdravící, neobtěžující hlukem i nepořádkem, čas od času něco prohodí, ale respektuje soukromí, nepomlouvá, nezávidí, neškodí. Zároveň z průzkumu vyplynulo, že si Češi příliš nepotrpí na situace známé z amerických filmů. Tedy ty, že se někdo přistěhuje do nového bytu či domu a zanedlouho u něj zazvoní sousedky s čerstvě upečeným koláčem a lahvinkou, představí se, nechají se pozvat dál a je z toho pěkný mejdan na pokračování. Tak tohle ne, toto Češi příliš nedělají ani nechtějí, aby to dělali jejich sousedé.

Žít v prostředí, kde nejsou žádné sousedské spory je prostě velká výhra. Kdo ho má, měl by si ho vážit. Kdo ho nemá, měl by se podle psychologů zamyslet, zda na neshodách nemá taky určitý podíl a pokusit se najít řešení. I když, každý, kdo nějaké to pořádné sousedské psycho zažil, dobře ví, že v tomto směru je většinou každá rada marná.

 

Hana Charvátová pro portál i60

 

 

 

bydlení
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Mirka Nová
Sousedské vztahy byly dříve asi lepší, jelikož já si pamatuji jako malá, jak si lidé dokázali pomáhat, ale poslední dobou mám i já problém se sousedy, kteří nám neustále koukají málem do úst při obědě. Proto jsme si koupili stínící bočnici k naší pergole, kterou jsem si koupili na internetových stránkách https://www.growerstore.cz/.
nina hor
Podle mě tedy ne. Já mám poslední opravdu špatnou zkušenost kdy mi pomohli až tu http://www.cikr.cz/sluzby/sousedske-spory/ Každému doporučuji kouknout, kdo by měl špatné sousedské vztahy.
Zdenka Jírová
Zažila jsem oboje- před lety jsem se nastěhovala do nového , 7 patrového paneláku na nové sídliště. V celém domě byly jen 2 cikánské, celkem spořádané rodiny. Po roce 89 se ale obvatelstvo začalo měnit a nakonec začali převažovat cikáni. Nebyli všichni problematičtí, ale těch pár problematických jsme museli řešit na družstvu jejich nuceným vystěhováním. Další se teprve učili více či méně dodržovat nějaká pravidla. Pak jsem šla do důchodu a podařilo se mi získat menší byt v jiném, starším sídlišti. Nedá se srovnat. Jde také o 7 patrový panelák, ale připadám si jak v nebi. Samozřejmé dodržování čistoty v domě, sousedi většinou zdraví, asi s polovinou se znám tak od běžných setkání u výtahu . prohodíme pár slov, je pohoda. Na patře mám moc milou starou paní, oslavila před měsícem 90. let, tak jí řada obyvatel domu přišlo blahopřát s malým dárkem. Mám dokonce klíč od jejího bytu, požádala mě o to, abych jí mohla v případě potřeby pomoci. Klíč mi svěřuje i další soused, který bývá často pryč, když má přijít někdo z družstva k měření vody nebo plynu. Je to pohoda, mít dobré sousedy.
Jitka Caklová
Jarmilo, proč na hraně? Já to tak mám nastavené, je to moje zkušenost a hlavně píši sama za sebe. A jestli Ty máš s mým názorem problém, tak to máš blbý, já Tvůj respektuji :-).
Jarmila Komberec Jakubcová
Jak jsem napsala mám dobré sousedy ale mám i přátelé, kteří je bohužel nemají. Ale že by si za to mohli oni mi fakt hlava neber. Reaguji na příspěvek Jitky C., že jaká jsem já, takové mám sousedy je trochu na hraně. Slušeně řečeno. Jak asi může moje kamarádka za to, že její sousedka na patře pronajala svůj byt nepřizpůsobivým občanům. Ti ji neustále trápí hlukem, špínou a nadávkami. Sousedka se odstěhovala k dětem a tak to dopadlo.
Hana Rypáčková
Nestěžuji si, dům má 32 bytů a snášíme se dobře.Jen dvě garsonky jsou pronajaty. Ale spory o úklid byly a zmizely po placené úklidovce. 3x týdn3 uklidí a jednou měsíčně všechny prostory. Služba k nezaplacení.
Eva Krausová
No, a já mám sousedku Vlastu, ta mi venčí Meginku a bere si ji k sobě, když jsem v práci. Neskutečně mi pomáhá, má i mé klíče od bytu, taková to je důvěra. Dokud žila má mamka dvě rodiny sousedů ji též svěřily klíče od bytu. To zde ještě šlo.Nyní, kdy se pronajímají byty, je to dost hrůza... Lidé ani neumí zavírat dveře klikou nebo klíčem, jen s nimi neustále třískají. Kdyby to byl jejich majetek určitě by to nedělali... Jiní kouří na balkóně a nedopalky háží z balkónu. Takový výkvět roste často z mladé generace.
Marie Seitlová
Sousedy mám výborné, poznala jsem to nyní, když jsem měla problém s kolenem a chodila o francouzských holích. Pomohli ze zaléváním zahrady, vzali mě na nákup autem a vynesli ho do bytu. Někdo zvonil, otevřu a soused, jdu ti posekat trávu, nebo upekla jsem koláč, tak ti nesu ke kávě, nesu ti třešně,.... Velmi si jich vážím, je to opravdu výhra. Ale pomáháme si navzájem.
Blanka Bílá
Tohle je moc zajímavé téma, važte si dobrých sousedů, kdo je má, má zlato. Když se vrátím do dětství, tak sousedi ve věku mých rodičů, hrůza a to má matka sousedovi zachránila život, když se pořezal na pile, samé naschvály a radost , když mohl našeho otce vytočit.Po mém přistěhování k manželovi, jak takž to šlo, ale žádná idea, dnes o mnoho horší, staří majitelé zemřeli a vystřídali je arogantní namyšlenci, kteří mají utkvělou myšlenku, že za peníze se dá pořídit cokoliv...
Jana Pánková
Pane Farský, mám souseda, který kouří na balkoně a všechen kouř končí v mém bytě, ale protože nechci mít nějaké sousedské rozepře, léta to mlčky snáším. Ovšem uznávám, že proti hlučným sousedům je toto maličkost.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.